Dnes je Raz, dva, tři tématem, které vzbuzuje zájem lidí všech věkových kategorií a prostředí. Od svého dopadu na společnost až po jeho důsledky pro každodenní život, Raz, dva, tři vyvolal diskuse a debaty po celém světě. Jeho význam je nepopiratelný a jeho vliv sahá do různých oblastí znalostí. V tomto článku prozkoumáme různé pohledy a přístupy k Raz, dva, tři a analyzujeme jeho důležitost a dopad na dnešní život. Prostřednictvím podrobné analýzy se budeme snažit osvětlit toto složité a mnohorozměrné téma a poskytnout čtenáři široký a úplný pohled na Raz, dva, tři a jeho dopad na naši společnost.
Raz, dva, tři | |
---|---|
Původní název | One, Two, Three |
Země původu | USA |
Jazyk | angličtina |
Délka | 115 min |
Žánr | komedie |
Předloha | One two three |
Režie | Billy Wilder |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | James Cagney Horst Buchholz Pamela Tiffin Arlene Francis Liselotte Pulver Hanns Lothar |
Produkce | Billy Wilder |
Hudba | André Previn |
Kamera | Daniel L. Fapp |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 15. listopadu 1961 |
Produkční společnosti | Mirisch Company United Artists |
Ocenění | Nominace na Oscar |
Raz, dva, tři na ČSFD, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Raz, dva, tři (v originále One, Two, Three) je slavná filmová komedie Billy Wildera – produkce, scénář (spolu I. A. L. Diamondem, podle divadelní hry Egy, kettö, három od Ference Molnára) a režie – z roku 1961 odehrávající se v poválečném Berlíně, těsně před jeho rozdělením berlínskou zdí, jejíž stavba postihla i konec natáčení.
Wilderova, a Molnárova, ostrá a turbulentní satira si bere na mušku všechny strany studené války střetávající se v Berlíně – kapitalisty, komunisty, (bývalé) nacisty, Američany, Němce a Sověty. Tím se výrazně liší od jednostranné kulturní propagandy postihující i filmy tehdejší doby.
André Previn použil ve filmu známou poslední větu Šavlového tance od Aram Chačaturjana jakožto centrálního hudebního tématu. Horst Buchholz, v roli mladého komunisty Otta L. Piffla byl východoberlínskou lidovou policií mučen neustále opakujícím přehrávání písničky: Itsy Bitsy Teenie Weenie Yellow Polka Dot Bikini od Brian Hyland „přiznat“ (Ten pop-song byl 1960 na prvním místě v US-americké Hitparade a i ten prodej bikin v Americe běžel potom tenkát velice).
Film byl v roce 1962 čtyřikrát nominován na různé ceny, včetně na Oscara za nejlepší černobílou kameru a na Laurelovu cenu (Laurel Award) za Špičkovou komedii (Top Comedy).