V dnešním světě hraje Robert Broom zásadní roli v různých aspektech každodenního života. Ať už na pracovišti, v sociální, kulturní nebo politické sféře, Robert Broom se stal klíčovým prvkem, který ovlivňuje způsob, jakým lidé interagují mezi sebou navzájem a se svým prostředím. V průběhu let nabýval Robert Broom stále více na významu, generuje diskuse, debaty a výzkum v různých oblastech znalostí. V tomto článku prozkoumáme důležitost Robert Broom a to, jak ovlivňuje dnešní společnost, a také její možné důsledky pro budoucnost.
Robert Broom | |
---|---|
Narození | 30. listopadu 1866 Paisley |
Úmrtí | 6. dubna 1951 (ve věku 84 let) Pretorie |
Alma mater | Glasgowská univerzita |
Povolání | paleontolog, paleoantropolog, vysokoškolský učitel, lékař a spisovatel |
Zaměstnavatelé | Stellenbosch University Iziko South African Museum Ditsong National Museum of Natural History |
Ocenění | Croonian Medal and Lecture (1913) Královská medaile (1928) medaile Daniela Girauda Elliota (1946) Wollastonova medaile (1949) společník Královské společnosti |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Robert Broom (30. listopadu 1866 Paisley – 6. dubna 1951 Pretorie) byl skotsko-jihoafrický paleontolog, který přinesl průlomové objevy vysvětlující evoluci savců, plazů i hominidů.
Vystudoval lékařství na univerzitě v Glasgow a následně lékařskou praxi vykonával po celý život, a to i v době, kdy se zabýval paleontologií. Pro ni se nadchl, jakmile spatřil fosílie dinosaurů, které do Británie přivezl z Jižní Afriky Harry Govier Seeley. Přijal hypotézu, že ještěři jsou klíčem v otázce prapředka savců. Vydal se zkoumat fosílie do Austrálie a později do jižní Afriky, do oblasti Karru, kde se natrvalo usadil. Během několika let způsobil v paleontologii revoluci, když dokázal, že spojovacím článkem mezi ještěry a savci jsou therapsidi, zejména pak pelycosauria. Jeho úspěchy umožnily, že se v roce 1920 mohl stát členem Královské společnosti.
V závěru života ho však stále více přitahoval vývoj člověka. V roce 1936, kdy mu bylo již 70 let, se rozhodl podepřít názory svého kolegy Raymonda Darta, jenž objevil tzv. Taungské dítě, první známou lebku hominidů rodu Australopithecus, a tak se vydal hledat podobné fosílie. Známým se stal zejména jeho objev zvaný často „Paní Plesová”, což je nejkompletnější lebka australopitéka, jaká kdy byla v jižní Africe nalezena; objevil ji v proslulé jeskyni Sterkfontein. Ačkoli sám uvažoval o novém druhu (“plesianthropus”), časem byly tyto lebky přiřazeny k druhu australopithecus africanus a staly se klíčovými při dokazování Dartovy základní teze, že australopitéci byli hominidé (a možná prapředci rodu homo).
Navzdory svým vědeckým úspěchům byl však zároveň silně náboženským člověkem. Ostře kritizoval darwinismus i lamarckismus a ve 30. letech 20. století přišel s vlastní “idiosynkratickou evoluční teorií”, která za hybatele evolučních procesů označovala “duchovní síly”.