V tomto článku důkladně prozkoumáme téma Rusalka a všechny aspekty, které ho obklopují. Od jeho počátků a vývoje až po jeho dopad na současnou společnost se vydáme na informační cestu, která nám umožní lépe porozumět tomuto pojmu. Prostřednictvím výzkumu, analýzy a svědectví se budeme snažit osvětlit nejdůležitější aspekty Rusalka a nabídnout širokou a kompletní perspektivu. Stejně tak budeme zkoumat jeho význam v různých kontextech a jeho vliv na každodenní život, čímž čtenáři poskytneme komplexní a obohacující pohled. Připravte se tedy ponořit se do světa Rusalka a objevit vše, co se skrývá za tímto fascinujícím tématem.
Rusalky jsou ženské vodní démonky ve slovanské mytologii a lidové kultuře. První doklad použití slova rusalka pochází až z 16. století, v této době nejspíše ve východoslovanské kultuře nahradily víly. Stejně jako víly mají dlouhé vlasy, nejčastěji rusé, v kterých je soustředěna jejich moc, a jejichž rozčesáváním mohou dokonce způsobit povodeň. Na rozdíl od víl lidem spíše škodily.
Rusalkám byl zasvěcen svátek rusalje, slavený v období letnic a spojený se vzpomínkou na mrtvé. Nejspíše pod jeho vlivem vznikla představa rusalek jako duší dívek, které předčasně zemřely, utopily se nebo spáchaly sebevraždu. V tomto ohledu byly rusalkám podobné mavky, zvané též majky, navky nebo navje, které vznikaly podobným způsobem a pokud nebyly do sedmi let osvobozeny z prokletí, stávaly se rusalkami. Jejich jméno se odvozuje od praslovanského navь „mrtvý“. K rusalkám mohou též patřit beregině, zmiňované v ruských pramenech z 12. století, pokud je správný výklad ze slova bereg „břeh“. Motivy spojení se světem mrtvých se objevují i u víl, ale v tomto případě se jedná nejspíše o zpětný vliv víry o rusalkách.
Slovo rusalka lze vykládat z rusá, podle barvy vlasů, nebo z rusa „řeka“. Na rozšíření tohoto označení měly pravděpodobně vliv antické slavnosti rosalia, které se jako rusalije slavily od 11. století na Rusi.