V současné době se Simon Vestdijk stal velmi relevantním v oblasti _var2. Jeho význam přesáhl hranice a upoutal pozornost odborníků v oboru i široké veřejnosti. Simon Vestdijk je předmětem mnoha studií a výzkumů, které se snaží pochopit jeho dopad na _var3 a jeho vliv na _var4. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Simon Vestdijk, od jeho původu a vývoje až po jeho důsledky v dnešní společnosti. Kromě toho budeme analyzovat její význam v kontextu _var5 a její budoucí projekci.
Simon Vestdijk | |
---|---|
Simon Vestdijk (1958) | |
Narození | 17. října 1898 Harlingen |
Úmrtí | 23. března 1971 (ve věku 72 let) Utrecht |
Povolání | básník, překladatel, lékař-spisovatel, esejista a spisovatel |
Alma mater | Amsterdamská univerzita (1917–1927) |
Významná díla | Anton Wachter |
Ocenění | Lucy B. en C.W. van der Hoogt award (1938) Dr. Wijnaendts Francken-prijs (1941) Prose prize of the City of Amsterdam (1946) Multatuliho cena (1946) Cena P. C. Hoofta (1950) … více na Wikidatech |
oficiální stránka | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Simon Vestdijk (18. října 1898 Harlingen – 23. března 1971 Utrecht) byl nizozemský spisovatel, překladatel a publicista. Používal také pseudonymy Petit Moune a S. Tascorli.
Pocházel z učitelské rodiny. Vystudoval medicínu na Amsterdamské univerzitě, po krátké praxi lodního lékaře v Nizozemské východní Indii se od roku 1932 věnoval pouze psaní. Spolupracoval s časopisy De Vrije Bladen, Groot Nederland a Forum. Od roku 1939 žil v městečku Doorn. Za druhé světové války byl jedním z nizozemských intelektuálů, které němečtí okupanti internovali v Sint-Michielsgestel.
Ve svých prózách přinášel ironický obraz nizozemské měšťácké společnosti, vycházel z psychoanalýzy a vypravěčských postupů Franze Kafky a Jamese Joyce. Hlavním hrdinou je často autobiografická postava Antona Wachtera. Vydal více než 200 knih, z toho 52 románů, vedle beletrie se věnoval také esejistice a hudební kritice, zajímal se o psychologii a metafyziku. Do češtiny byly přeloženy jeho historické romány El Greco, malíř absolutna a Puritáni a piráti. Podle jeho předlohy natočila v roce 1998 Dana Nechusthanová film Strážci slonoviny.
V roce 1955 získal Cenu Constantijna Huygense. Patnáctkrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu.
Adriaan Roland Holst o něm prohlásil: „Simon Vestdijk píše rychleji, než Bůh stačí číst.“