Dnes je Skoky na trampolíně téma, které nabylo v dnešní společnosti neobvyklého významu. Ať už díky svému vlivu na populární kulturu, vlivu na globální ekonomiku nebo významu ve vědecké oblasti, Skoky na trampolíně se stal tématem zájmu širokého spektra publika. Částečně je to způsobeno rychlostí, s jakou se zprávy a informace šíří v digitálním věku, což umožnilo Skoky na trampolíně vystupovat na předních místech v každodenních konverzacích. V tomto článku prozkoumáme různé dimenze Skoky na trampolíně a jeho dopad na náš každodenní život a také možné důsledky, které by to mohlo mít v budoucnu.
Skoky na trampolíně jsou sportovní odvětví, při němž jednotliví závodníci předvádějí ve vzduchu akrobatické prvky. Ty mohou být prováděny v poloze skrčmo, schylmo, toporně v podobě jednoduchých skoků či složitějších kombinací jednoduchých i vícenásobných salt vpřed, vzad a vrutů. Skoky na trampolíně jsou od roku 2000 součástí letních olympijských her.
Údajně prvními průkopníky skákání na trampolíně byli Eskymáci jež k vyhazování používali mroží kůže. Ve středověku zase artisté při své vzdušné akrobacii poskakovali na pružných prknech, s jejichž pomocí se dostávali do úctyhodné výšky.
Trampolínu jako takovou poprvé sestrojil francouzský akrobat du Trampoline, který využil odrazových schopností záchranné sítě pod visutou hrazdou a upravil ji pro samostatná cvičení odvážných a atraktivních skoků.
Novodobá historie skákání na trampolíně začala ve čtyřicátých letech dvacátého století:
Základem hodnocení skoků na trampolíně je posuzování obtížnosti a kvality provedení jednotlivých prvků v sestavách. Pravidla přitom mají vést skokany k tomu, aby na závodech zařazovali jen takové prvky, které mají bezpečně zvládnuté z tréninku.
Závodníci předvádějí 2 deseti prvkové sestavy. První sestava (povinná) musí zahrnovat povinné prvky příslušné sestavy, kterou se závodník rozhodl předvést, záleží i na věku jedince. Druhá sestava (volná) neobsahuje téměř žádné omezení a závodník se snaží v 10 skocích předvést co nejtěžší prvky, které umí. Sestavy hodnotí 5 rozhodčích provedení + 2 rozhodčí obtížnosti + rozhodčí času letu a cestování (horizontal displacement) + vrchní rozhodčí. Rozhodčí provedení hodnotí provedení za každý skok a výslednou známku tvoří medián všech známek. Koeficient obtížnosti hodnotí rozhodčí obtížnosti, který počítá obtížnost jednotlivých skoků. Známka za čas letu poukazuje na výšku skákání závodníka ve skocích během sestavy. Cestování (horizontal displacement) hodnotí umístění prvků na trampolíně. Poslední dvě uvedené hodnotí přístroj umístěný na trampolíně se softwarem ovládaným rozhodčím. Ve výsledku se všechny známky sečtou, zaokrouhleno na tisíciny. 8 nejlepších závodníků z kvalifikace postupuje do finále, kde předvádí volnou/finálovou sestavu.