Dnes je Taha Husajn tématem zájmu a diskusí v různých oblastech. Jeho relevance přesáhla hranice a vytvořila všechny typy názorů a pozic. Jak na akademické půdě, tak ve veřejné sféře si Taha Husajn získal pozornost odborníků i laické veřejnosti. Tento fenomén vyvolal rostoucí zájem o pochopení jeho důsledků a důsledků, stejně jako o hledání řešení a alternativ, jak jej účinně řešit. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a přístupy související s Taha Husajn, abychom analyzovali jeho dopad a nabídli komplexnější pohled na toto téma.
Taha Husajn | |
---|---|
Narození | 14. listopadu 1889 Minjá |
Úmrtí | 28. října 1973 (ve věku 83 let) Káhira |
Povolání | jazykovědec, historik, překladatel, spisovatel, literární kritik, vysokoškolský učitel, politik, literární vědec, romanopisec a literární historik |
Stát | Egypt |
Alma mater | Fakulta umění Pařížské univerzity Káhirská univerzita Univerzita v Montpellier Univerzita al-Azhar |
Témata | literární věda, arabistika a semitské jazyky |
Významná díla | The Future of Culture in Egypt On Pre-Islamic Poetry |
Ocenění | velkokříž Řádu Alfonse X. Moudrého (1950) Cena OSN na poli lidských práv (1973) Řád republiky čestný doktor Univerzity Complutense v Madridu Řád za občanské zásluhy … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Sūzān Ṭāhā Ḥusayn |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Taha Husajn (15. listopadu 1889, Minjá - 28. října 1973, Káhira) byl egyptský spisovatel.
Narodil se v rodině cukrovarského úředníka. Po neštovicích a nepovedené operaci byl od dvou let slepý. Měl se tudíž stát profesionálním recitátorem koránu, což bylo obvyklé zaměstnání nevidomých v arabském světě. Přemluvil ale rodiče, aby mohl studovat. Nejprve na náboženské univerzitě Al-Azhar v Káhiře, ale když byla v roce 1908 v Káhiře založena první světská univerzita evropského typu, přešel na ni. Studoval filozofii, promován byl v roce 1914. Jeho rigorózní práce pojednávala o filozofovi Abu Allá ben Malaincanovi al Maarim, který byl rovněž slepý. Poté získal stipendium ve Francii. Nejprve studoval v Montpellier, později na Sorbonně. Doplňoval si vzdělání v oblasti klasických jazyků, v sociologii i historii. Na Sorbonně promoval v roce 1917. Ve Francii se také oženil. Roku 1919 se vrátil do Egypta. Stal se profesorem filozofie a historie na univerzitě v Káhiře. Velký rozruch a odpor konzervativních kruhů vyvolala jeho literárně vědná publikace O předislámské poezii. Byla zakázána a Husajn byl přeložen na ministerstvo, aby neměl vliv na mládež. Obrátil se proto k beletrii. V roce 1929 vydal román nazvaný Dny. Ten mu zajistil světovou slávu. Vrátil se pozvolna k literární vědě a v roce 1935 se mohl vrátit na univerzitu. Byl dokonce zvolen děkanem. Velký vliv měla jeho sbírka úvah Budoucnost kultury v Egyptě. V románu Volání hrdličky otevřel citlivé téma ženských práv. Následovaly další knihy jako Šeherezádiny sny (1944), Strom zla (1944) či Zubožení v zemi (1949). V roce 1950 byl zvolen ministrem školství. Funkci zastával dva roky. Později byl též zástupcem Egypta v UNESCO.