Thomas Gainsborough

V tomto článku se bude téma Thomas Gainsborough zabývat ze široké a podrobné perspektivy s cílem poskytnout čtenářům ucelenou a obohacující vizi této záležitosti. Prostřednictvím komplexní a přísné analýzy budou prozkoumány různé aspekty a přístupy související s Thomas Gainsborough s cílem poskytnout relevantní a aktuální informace. Budou také zkoumány různé implikace a důsledky, které může mít Thomas Gainsborough v různých kontextech, stejně jako možná řešení nebo doporučení, jak tento problém efektivně řešit. S kritickým a reflexivním pohledem si tento článek klade za cíl nabídnout čtenáři solidní a dobře podložené znalosti o Thomas Gainsborough, a tím podpořit jeho lepší porozumění a povědomí o něm.

Thomas Gainsborough
Narození14. května 1727
Sudbury
Úmrtí2. srpna 1788 (ve věku 61 let)
Londýn
Příčina úmrtírakovina
Místo pohřbeníKostel svaté Anny, Kew
Alma materSudbury Grammar School
Povolánímalíř, kreslíř, portrétista, krajinář, projektant a tiskař
RodičeJohn Gainsborough a NN Burroughs
Manžel(ka)Margaret Burr Gainsborough
DětiMargaret Gainsborough
Mary Gainsborough Fischer
Významná dílaSir George Chad, Baronet of Thursford
Sarah Rowlls Chad
Pán a paní Andrewsovi
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Gainsborough (14. května 1727 (křest) Sudbury, Anglie – 2. srpna 1788, Londýn) byl jedním z nejvýznamnějších britských portrétistů a krajinářů 18. století. Portrétoval mnoho známých osobností své doby, například anglického krále Jiřího III. Ve své době patřil mezi přední, oblíbené a žádané portrétisty.

Život a dílo

Narodil se 14. května 1727 v Sudbury (hrabství Suffolk) jako nejmladší z devíti dětí obchodníka s látkami a výrobce vlněného zboží. Již v dětství projevoval zájem o kreslení, proto jej otec v roce 1740 poslal do Londýna, aby zde studoval malířství. Byl žákem Huberta-Françoise Gravelota a Francise Haymana, kteří tvořili ve stylu francouzského rokokového malířství. Působili na něj také holandští krajináři 17. století. Již v 21 letech byl pozván, aby vystavoval ve Foundling Hospital.

V roce 1746 se oženil s nemanželskou dcerou vévody z Beaufortu, která pobírala roční rentu 200 liber šterlinků. Měl s ní 2 dcery: Mary (1748) a Margaret (1752). Jejich podobizny patří k nejintimnějším malířovým pracím.

V roce 1750 se po otcově smrti vrátil do rodného města a v  letech 1755–1759 působil v Ipswichi jako samostatný umělec. Roku 1759 se přestěhoval do Bathu, stal se portrétistou vznešené anglické společnosti, maloval aristokraty, ale i intimní portréty svých přátel, herců a hudebníků. Přešel k obrazům větších rozměrů, na nichž zachytil módní eleganci tehdejší společnosti. V Bathu vznikl v r. 1770 jeden z jeho nejznámějších obrazů Modrý chlapec. Stal se vyhledávaným malířem, ceny jeho obrazů mu umožnily finančně zabezpečit rodinu.

V šedesátých letech 18. století stoupl jeho zájem o světelné efekty, hra světla na látkách je ukázkou jeho mistrovství. Rád používal umělé světlo, maloval při svíčkách. V sedmdesátých letech často maloval krajiny, venkovské výjevy a různé přírodní úkazy. Venkovské scény, ve kterých do popředí stavěl velké figury, byly námětem jeho obrazů i v dalších letech. Spojení portrétu s krajinomalbou je pro jeho tvorbu charakteristické. Zkoušel i nové techniky. Používal zrcátka, kameny, korek, uhlí, lišejníky, sušené rostliny, houbu a křídy. Maloval velmi dlouhým štětcem. Pro dosažení různých účinků, například jemnosti pleti, používal různé způsoby tahů štětcem.

V roce 1768 se Gainsborough stal jedním ze zakládajících členů Královské akademie. Od roku 1774 žil v Londýně. Nejdříve dostával málo zakázek, jeho postavení se však upevnilo, když si svým portrétním uměním získal přízeň krále Jiřího III.. Byl nadšeným amatérským hudebníkem, jeho oblíbeným nástrojem byla viola da gamba. Ve svém domě pořádal koncerty se svými přáteli a stýkal se mnohými hudebníky z různých zemí. Svědčí o tom portréty skladatelů Johanna Christiana Bacha, Carla Fridricha Abela či Johanna Carla Christiana Fischera, který se stal manželem jeho dcery Mary.

V roce 1784 měl neshody s akademií při rozvěšování jeho obrazů na pravidelných výstavách, proto ke konci života vystavoval jen ve vlastním domě.

Vedle Reynoldse patří mezi nejpřednější anglické malíře 18. století a nejvyhledávanější portrétisty anglické šlechty, spojuje vandyckovskou tradici s vlivem rokoka. Bezprostřední poměr k přírodě projevil ve svých krajinách, zvláště ve svých akvarelech, jimiž předjímal krajinářství 19. století. Během života Gainsborough namaloval více než pět set obrazů, z toho asi dvě stě portrétů. Je autorem nejméně osmnácti rytin a tří akvatint. V r. 1787 namaloval svoji poslední vlastní podobiznu.

Zemřel na rakovinu 2. srpna 1788 v Londýně. V jeho rodném domě v Sudbury je dnes muzeum věnované Gainsboroughovi - jeho životu a tvorbě.

Inspiraci z jeho díla čerpal anglický fotograf James Booker Blakemore Wellington.

Galerie

Reference

  1. ↑ a b Slovník světového malířství. Praha: Odeon, 1991. ISBN 80-207-0023-4. S. 221–222. 
  2. ↑ HUYGHE, René, a kol. Encyklopedie umění renesance a baroku. Praha: Odeon, 1970. (Umění a lidstvo-Larousse). S. 425. 
  3. ↑ a b HOSACK JASMESOVÁ, Karen. Slavné obrazy. Překlad Tomáš Nedvěd. Praha: Euromedia Group, 2019. ISBN 978-80-7617-785-7. S. 120–123. 
  4. ↑ a b c d LOUŽECKÝ, Pavel. Pozitivní noviny › Dobromila Lebrová: Thomas Gainsborough, anglický barokní malíř – 285. výročí narození. www.pozitivni-noviny.cz . . Dostupné online. 
  5. ↑ Gainsborough's House. Gainsborough's House . . Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • THEINHARDT, Markéta. Thomas Gainsborough. Praha: Odeon, 1989. 

Externí odkazy

Enciclo
Wikious
Sapientia
Scientia
Boobota
Anandapedia
Sagapedia
Wikithot