Václav Vilém z Roupova

Václav Vilém z Roupova
Erb Pánů z Roupova (reprodukce V. Krále z Dobré Vody, 1891)
Nejvyšší kancléř Českého království
Ve funkci: 1619 – 1620
Panovník	Fridrich Falcký
Předchůdce	Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic
Nástupce	Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic
Prezident stavovského direktoria
Ve funkci: 1618 – 1619
Panovník	Matyáš, Ferdinand II.
Předchůdce	Direktorium ustaveno 24. května 1618
Nástupce	Direktorium zaniklo 4. listopadu 1619
Stavovský direktor
Ve funkci: 1609 – 1611
Panovník	Rudolf II.
Narození	16. století
Úmrtí	20. září 1641 Litoměřice Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Zaměstnání	politik
Profese	šlechtic
Náboženství	českobratrské
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Vilém z Roupova (1580? – 20. září 1641 Litoměřice) byl český šlechtic a politik, jeden z předních vůdců protihabsburského povstání v letech 1618–1620.

Byl považován za jednoho z nejschopnějších stavovských politiků. Patřil mezi šlechtice, kteří nebyli popraveni na Staroměstském náměstí, neboť po bitvě na Bílé hoře uprchl do zahraničí.

Životopis

Byl příslušníkem rozvětveného a starobylého rodu pánů z Roupova. O jeho mládí nejsou známy podrobnější informace. Václav Vilém studoval v Itálii a ve Švýcarsku. V Čechách mu patřila panství Žitenice a Trnová u Prahy. Byl členem Jednoty bratrské, zastáncem Rudolfova majestátu a v letech 1609–1611 stavovským direktorem.

Období stavovského povstání

Vždy hájil plány na svržení habsburské nadvlády a patřil k nejradikálnějším členům protikatolické opozice. Byl jedním z předních vůdců českého stavovského povstání v letech 1618–1620. Stal se prezidentem třicetičlenného stavovského direktoria a prosazoval sesazení Ferdinanda II. z českého trůnu a volbu Fridricha Falckého českým králem. Za Fridrichova panování pak zastával úřad nejvyššího kancléře.

Období po Bílé hoře

Po bělohorské bitvě uprchl s Fridrichem Falckým z Čech a žil v exilu. V nepřítomnosti byl odsouzen ke ztrátě hrdla i veškerých statků. Žil v Berlíně, přestal se angažovat v politice a žil v ústraní. Po šesti letech v exilu žádal Ferdinanda II. o milost a povolení návratu do Čech. Pomáhal mu v tom Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic i Albrecht z Valdštejna. V roce 1629 byl amnestován.

Do Čech se na krátko vrátil se saskými vojsky v roce 1631. Postaral se o pohřbení hlav popravených účastníků povstání vystavených na staroměstské mostecké věži. Ferdinand II. pohřbení ostatků popravených považoval za zradu a Václav Vilém z Roupova se opět musel uchýlit do exilu.

Podruhé se vrátil v roce 1641 v době tažení švédských vojsk do Čech pod vedením generála Johana Banéra. Stal se hejtmanem Švédy okupovaného kraje v okolí Litoměřic. V té době ho však postihla duševní nemoc a zemřel v roce 1641 v Litoměřicích.

Reference