V tomto článku podrobně prozkoumáme fascinující svět Věda ve středověkém islámském světě. Od jeho počátků až po jeho význam dnes se ponoříme do historie, vývoje a různých aspektů Věda ve středověkém islámském světě. Prostřednictvím různých přístupů a úhlů pohledu budeme analyzovat jeho dopad v různých oblastech a také jeho vliv na současnou společnost a kulturu. Abychom mohli nabídnout širokou a kompletní vizi, budeme se zabývat historickými i současnými aspekty a poskytneme čtenáři komplexní přehled o Věda ve středověkém islámském světě a jeho relevanci v současném kontextu.
Věda ve středověkém islámském světě (méně přesně také islámská věda nebo arabská věda) se v muslimském světě vyvinula a praktikovala během islámského zlatého věku (cca mezi lety 750 až 1258) v oblasti Blízkého východu, severní Afriky a Cordóbského emirátu na Pyrenejském poloostrově. Během této doby byly do arabštiny přeloženy indické, asyrské, íránské a řecké znalosti. Tyto překlady se staly prameny pro vědecký pokrok mezi vědci z oblastí, kde v průběhu středověku vládli muslimové.
Počátek tohoto zlatého věku spadá do obdoví panování abbásovského chalífy Hárúna ar-Rašída (786-809), které se vyznačovalo vědeckou, náboženskou a kulturní prosperitou. Do období jeho vlády pravděpodobně spadá i otevření otevření Domu moudrosti v Bagdádu, v němž sídlili učenci z různých částí tehdejšího světa. Výsledky jejich bádání i práce dalších středověkých učenců islámského světa jsou zřetelné zejména v
Mezi další oblasti zájmu patřily také:
Vědci v rámci těchto oblastí byli různého původu. Většina z nich byli Peršané, ostatní Arabové, Asyřané, Kurdové a Egypťané. Také zde působili vědci rozmanitého náboženského původu. Vedle muslimů, zde působili i křesťané, Židé a nevěřící.