Téma Wilhelm Keitel je bezesporu tématem, které vzbuzuje velký zájem a má významný dopad na dnešní společnost. Již několik let je Wilhelm Keitel předmětem diskusí, výzkumu a úvah v různých oblastech, protože jeho význam zahrnuje politické, sociální, kulturní, ekonomické a environmentální aspekty. V průběhu historie byl Wilhelm Keitel předmětem různých interpretací a přístupů, což dokazuje jeho složitost a důležitost pro lidstvo. V tomto článku se ponoříme do světa Wilhelm Keitel, abychom analyzovali jeho důsledky a jeho vliv na dnešní společnost.
Wilhelm Keitel | |
---|---|
Wilhelm Keitel v roce 1942 | |
Rodné jméno | Wilhelm Bodewin Johann Gustav Keitel |
Narození | 22. září 1882 Helmscherode |
Úmrtí | 16. října 1946 (ve věku 64 let) Norimberská soudní věznice |
Choť | Lisa Fontaine (1909–1946) |
Děti | 6 |
Příbuzní | Bodewin Keitel (sourozenec) |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | Generalfeldmarschall (Polní maršál) |
Doba služby | 1901–1945 |
Sloužil | Německé císařství (do roku 1918) Výmarská republika (do roku 1933) Třetí říše |
Složka | Německá císařská armáda (do roku 1918) Reichswehr (do roku 1933) Wehrmacht (do roku 1945) |
Velel | Oberkommando der Wehrmacht |
Války | První světová válka Druhá světová válka |
Vyznamenání | Rytířský kříž Železného kříže Zlatý stranický odznak Vévodský sasko-ernestinský domácí řád Válečný záslužný kříž Kříž Friedricha-Augusta Hanzovní kříž Clasp to the Iron Cross Kříž cti Odznak za zranění medaile Na památku 13. března 1938 velkokříž Řádu kříže svobody |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons |
Generalfeldmarschall Wilhelm Bodewin Johann Gustav Keitel (22. září 1882, Helmscherode – 16. října 1946, Norimberk) byl válečný zločinec, vysoce vyznamenaný veterán první světové války, německý polní maršál za druhé světové války a náčelník Hitlerova Oberkommanda der Wehrmacht. Po válce patřil mezi hlavní obžalované u Norimberských procesů. Posléze byl odsouzen k trestu smrti a v Norimberku popraven.
Keitel se narodil v Helmscherode, Brunswick v Německém císařství jako syn Carla Keitela, velkostatkáře ze střední vrstvy, a Apollonie Visseringové. Jeho mladší bratrem byl generálmajor Bodewin Keitel. Po dokončení svého vzdělání v Göttingenu se rozhodl pro vojenskou službu a v roce 1901 je s hodností Fahnenjunker (důstojnický čekatel) přiřazen k 6. pluku Dolno-Saského polního dělostřelectva. V roce 1909 se oženil s Lisou Fontaine, dcerou bohatého velkostatkáře s níž měl dohromady šest dětí, z nichž jedno zemřelo ještě v útlém věku. Během první světové války byl Keitel převelen k 46. pluku polního dělostřelectva ve Wolfenbüttelu, se kterým později bojoval na západní frontě. Dne 14. září roku 1914, během bojů ve Flandrech v Belgii, byl vážně raněn střepinou granátu do pravého předloktí a 8. října téhož roku povýšen do hodnosti Hauptmann (kapitán). Při této příležitosti byl rovněž vyznamenán železným křížem prvního stupně.
Keitel byl v březnu roku 1915 hned po svém zotavení přeřazen do generálního štábu německé armády a na frontu se nikdy nevrátil. Po skončení války zůstal v nově vytvořeném Reichswehru a působil též v jednotkách Freikorps, kde pomáhal s organizací pohraniční stráže na hranici s Polskem. Keitel působil také jako divizní štábní důstojník a později učil téměř dva roky ve vojenské škole pro jezdectvo v Hannoveru.
Později v roce 1924 byl Keitel přeložen na Ministerstvo obrany (Reichswehrministerium) do kanceláře vojska. Brzy byl však povýšen na šéfa organizačního úřadu a pozici si udržel i poté, co se dostali nacisté k moci v roce 1933. Na základě doporučení generála Wernera von Fritsche se stal velitelem nově vytvořeného nacistického úřadu ozbrojených sil (Wehrmachtamt).
V roce 1937 byl Keitel povýšen do hodnosti General der Artilerie (generál dělostřelectva) a následující rok se díky Aféře Blomberg-Fritsch stal náhradou za ministra obrany (Reichskriegsministerium) a zároveň převzal funkci vrchního velitele Oberkommanda der Wehrmacht.
V říjnu 1938 byl Keitel krátce vojenským velitelem Sudet.
Roku 1940 byl s blížícím se koncem Francouzského tažení povýšen do hodnosti polního maršála a zároveň byl vyznamenán rytířským křížem za ujednání příměří s Francií, přestože nebyl velitelem jednotek účastnících se boje.
Během druhé světové války Keitel prokázal, že je slabý a opatrný. Snažil se Adolfu Hitlerovi rozmluvit invazi do Francie a dokonce byl i proti Operaci Barbarossa. V obou dvou případech sklání před Hitlerem tvář a předkládá mu svoji rezignaci. Vůdce ji odmítá přijmout.
20. července 1944 vyvázl nezraněn z posledního atentátu na Adolfa Hitlera – viz Operace Valkýra.
Po válce byl souzen mezinárodním soudním tribunálem v Norimberku a odsouzen k trestu smrti oběšením za zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.