Dnes je William James vysoce relevantní téma, které upoutalo pozornost širokého publika. Jak čas postupuje, William James se stal klíčovým bodem diskuse v různých oblastech, od politiky po vědu, kulturu a technologii. V tomto článku důkladně prozkoumáme různé aspekty William James a jeho dopad na naši společnost. Od jeho počátků až po jeho důsledky budeme do hloubky analyzovat důležitost a relevanci William James v dnešním světě. William James je bezpochyby téma, které bude v blízké budoucnosti nadále vyvolávat debaty a úvahy, takže je nezbytné být si vědom všech jeho důsledků.
O fotografovi pojednává článek William James (fotograf).
William James | |
---|---|
Narození | 11. ledna 1842 Astor House |
Úmrtí | 26. srpna 1910 (ve věku 68 let) Tamworth |
Příčina úmrtí | srdeční selhání |
Místo pohřbení | Cambridge Cemetery |
Povolání | filozof, psycholog, vysokoškolský učitel, lékař a spisovatel |
Alma mater | Harvardova lékařská škola Harvardova univerzita Harvard School of Engineering and Applied Sciences Plymouth College |
Témata | filozofie a psychologie |
Významná díla | The Principles of Psychology Druhy náboženské zkušenosti Essays in Radical Empiricism |
Manžel(ka) | Alice Gibbens James |
Děti | William James |
Rodiče | Henry James a Mary Walsh James |
Příbuzní | Henry James a Alice James (sourozenci) |
Vlivy | Blaise Pascal Ralph Waldo Emerson |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
William James, (11. ledna 1842 New York, USA – 26. srpna 1910 Chocorua, New Hampshire, USA) byl americký psycholog, jeden ze zakladatelů vědecké a empirické psychologie, autor vlivných knih o mystice, o psychologii náboženství a filosofii výchovy a významný představitel pragmatické filosofie. Byl 14. nejcitovanějším psychologem ve 20. století.
Narodil se v bohaté newyorské rodině, jeho otec se zajímal o literaturu, o Swedenborgovu teologii a měl bohaté styky s americkou i evropskou intelektuální elitou té doby: s Emersonem, C. S. Peircem, E. Machem, Johnem Dewey, Markem Twainem, J. Frazerem, Henri Bergsonem, H. G. Wellsem, G. K. Chestertonem, S. Freudem, C. G. Jungem. Stejně jako jeho pět velmi nadaných sourozenců dostal vynikající vzdělání, několikrát navštívil Evropu a naučil se řadu jazyků. Jeho bratr Henry James se stal velmi úspěšným spisovatelem.
Od roku 1864 studoval medicínu na Harvardově univerzitě, kde pak také působil až do smrti (1910). V roce 1867–1868, když se léčil z depresí v Německu, objevil psychologii Hermanna Helmholtze a Freudova učitele Pierre Janeta. Po promoci (1869) se stal asistentem lékařství na Harvardově univerzitě, ale od roku 1876 se už věnoval pouze psychologii (profesorem 1885) a od roku 1897 se stal tamtéž profesorem filosofie.
Nebyl myslitel akademické učenosti, nýbrž stále se snažil, aby jeho myšlení studentům i čtenářům pomáhalo lépe žít. V psychologii kritizoval dogmatické školy, které podle něho k ničemu nevedou. Proti mechanistickým výkladům myšlenkových procesů (např. jako asociací) zdůrazňoval, že člověk vždycky sleduje nějaké cíle, hledá, volí a jedná. Slavný je Jamesův výklad emocí: není to tak, že by člověk viděl medvěda, dostal strach, a proto utekl, nýbrž tak, že uteče, jak spatří medvěda, a teprve potom dostane strach. Emoce jsou tedy cosi prvotního a bezprostředního, vyvolaného přímo vjemy nebo podněty.
Pravda je podle něj to, co se lidem dlouhodobě osvědčilo a osvědčuje, druh dobra, který jim umožňuje lépe žít. To je jádro jeho pragmatismu. James je také empirista, ovšem zvláštního, radikálního druhu. Zkušenost není něco, co by se dalo rozdělit a fixovat jako jednotlivá, naprosto objektivní fakta, nýbrž je především celková, proměnlivá a poznamenaná vnímajícím člověkem. Člověka nelze od jeho zkušenosti oddělit.
Také jeho filosofie náboženství zdůrazňuje na jedné straně bezprostřední povahu náboženské zkušenosti, která není pojmová ani teoretická, nýbrž celková a žitá. Náboženská zkušenost je zvláště zajímavým předmětem psychologického zkoumání, protože se v ní jako pod mikroskopem ukazuje, jak funguje naše mysl. Na druhé straně trvalá přítomnost náboženství v lidských společnostech podle Jamese dokazuje, že bylo lidem užitečné a pomáhalo jim žít a jednat ve spletitém světě. Proto má člověk, jak říká James, „vůli věřit“ (the will to believe).