Zákon sudnyj ljudem
V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Zákon sudnyj ljudem a prozkoumáme jeho různé aspekty a významy. Od historického k současnému přístupu budeme analyzovat, jak Zákon sudnyj ljudem zanechal stopy na různých aspektech společnosti. Prostřednictvím výzkumu a svědectví odhalíme různé perspektivy, které existují kolem Zákon sudnyj ljudem, což umožní čtenáři získat širokou a obohacující vizi na toto téma. Od jeho počátků až po jeho dnešní dopad se ponoříme do cesty objevování a úvah o Zákon sudnyj ljudem.
Zakon sudnyj ljudem (česky Soudní zákoník pro lid) je první staroslověnsky psaný právní spis. Text je určen zejména laikům, tedy civilnímu obyvatelstvu. Vznikl v 2. polovině 9. století, o místě sepsání ale nepanuje zcela jednotný názor. Velmi pravděpodobným místem vzniku je Velkomoravská říše, kde je autorství připisováno svatému Cyrilovi nebo svatému Metodějovi, který měl právní vzdělání. Jako hlavní důkaz velkomoravského původu se uvádí jazykový rozbor, neboť Soudní zákoník pro lid prokazuje nespornými věcnými, právními a jazykovými prvky moravského prostředí místo svého vzniku. Jiné teorie kladou vznik dokumentu na území tzv. První bulharské říše, nebo do Ruska.
Text byl nalezen ve více rukopisech ze 13. a 14. století, nejznámější je Novgorodskij spisok (1280, Rusko). Nejstarší dochované rukopisy pocházejí z 13. století. Jednotlivé exempláře se obsahem i rozsahem liší.
Obsah
Zákoník je rozdělen do 32 článků. Obsahuje prvky občanského a trestního práva. Vychází hlavně z byzantské Eklogy, ale i ze zákoníků západořímské provenience. Základní změnou oproti Ekloze je zmírnění tělesných trestů (např. za znásilnění panny na pustém místě Ekloga navrhuje trest uřezání nosu; Zakon sudnyj ljudem navrhuje jenom pokutu).
V prvním bodě se zákoník vypořádává s lidmi, co nepřijali křesťanství tím, že stanovuje tresty pro ty, kteří konají pohanské oběti nebo přísahy. Trestem bylo to, že: „Každá vesnice, v níž se konají oběti nebo přísahy pohanské, ať je předána Božímu chrámu se vším majetkem, který patří pánům v této vesnici. Ti, kteří konají oběti a přísahy, ať jsou prodáni s veškerým svým majetkem a získaný výnos ať se rozdá chudým.“
Obsahově je zákoník poněkud kusý, používal se pravděpodobně jenom jako doplňující pramen k domácímu právu.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zakon sudnyj ľudem na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b Максимович, К. А. Velká ruská encyklopedie . Ruská akademie věd . Heslo «ЗАКО́Н СУ́ДНЫЙ ЛЮ́ДЕМ». Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-05. (rusky)
- ↑ Zakon sudnyj ľjudem - dostupný v online podobě
Text dokumentu
Jedna z verzí Zákoníku Archivováno 14. 12. 2014 na Wayback Machine.
Literatura
- Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 34, 39.
- Magnae Moraviae fontes historici = Prameny k dějinám Velké Moravy. IV. Leges textus iuridici supplementa / Open edendo praefuit Lubomír Havlík (k vydání připravil kolektiv autorů). Brno : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně–filosof. fakulta, 1971. 453 s. S. 147–198.
- ADAMOVÁ, Karolina, SOUKUP, Ladislav. Prameny k dějinám práva v českých zemích. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004. 360 s. ISBN 80-86898-04-0. S. 13–17.
- MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1672–1673.
- VEČERKA, Radoslav. Slovanské počátky české knižní vzdělanosti. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1963. 107 s. S. 41.
- VEČERKA, Radoslav. Staroslověnská etapa českého písemnictví. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 176 s. ISBN 978-80-7422-044-9. S. 70.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zákon sudnyj ljudem na Wikimedia Commons
