V dnešním světě je Zmijovití téma, které ve společnosti vyvolává velký zájem a debatu. Od svých počátků až do současnosti byl Zmijovití referenčním bodem a diskusí v různých oblastech, od politiky po kulturu. Jeho dopad byl takový, že zanechal nesmazatelnou stopu v historii a jeho význam přetrvává dodnes. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Zmijovití, od jeho nejkontroverznějších aspektů až po jeho pozitivní přínosy. Budeme analyzovat jeho vliv v různých oblastech a jak utvářel svět, ve kterém žijeme. Zmijovití je bezpochyby i nadále velmi důležitým tématem a jeho studium je nezbytné pro pochopení dnešní společnosti.
Zmijovití | |
---|---|
zástupci zmijovitých | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | plazi (Reptilia) |
Řád | šupinatí (Squamata) |
Podřád | hadi (Serpentes) |
Čeleď | zmijovití (Viperidae) |
Podčeledi | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zmijovití (Viperidae) jsou jednou z nejvýše postavených čeledí hadů. Jsou vybaveni jedovými zuby, někteří mají tepločivné jamky mezi očima a nozdrami. Ve srovnání s jinými hady se dokážou lépe vyrovnat s chladným podnebím, proto se vyskytují v oblastech různého klimatu a různé nadmořské výšky. Žijí v mnoha typech biotopů a na většině kontinentů s výjimkou Antarktidy, Austrálie a rovněž s výjimkou některých větších ostrovů či souostroví, například Nového Zélandu, Irska, Madagaskaru a Havaje.
Do této čeledi hadů patří zmije, chřestýšovití, zmijovci a pazmije. V České republice se přirozeně vyskytuje jediný zástupce této čeledi, zmije obecná - jeden z nejběžnějších druhů zmijovitých na světě, jediný jedovatý had v severozápadní Evropě a také jediný had vyskytující se v oblasti Severního polárního kruhu.
Většina těchto hadů má krátké zavalité tělo, širokou trojúhelníkovou hlavu a drsné zuby sklápějící se dozadu na patro - mají nejdokonalejší typ chrupu, tzv. solenoglyfní. Na jedové žlázy jsou napojeny dlouhé duté jedové zuby v přední části čelistí. Zmijovití hadi jsou převážně pomalu se pohybující. Spoléhají na svůj maskovací vzhled - často jsou zbarveni tak, aby splývali s terénem. Na těle mají složité geometrické vzory. Nejmenší zástupci této čeledi dorůstají 20 cm (zmije zakrslá), ti největší pak přes 3,5 metru (křovinář němý). Nejtěžší zmijovití jsou zmije gabunská, druh s nejdelšími jedovými zuby ze všech jedovatých hadů (s délkou 5 centimetrů), a chřestýš diamantový. Oba mohou dosáhnout hmotnosti až okolo 12 kg. Velice dlouhé jedové zuby (přes 3 centimetry) mají i někteří křovináři rodu Bothrops a chřestýši. Oční zorničky po otevření zabírají většinu oka. Spousta druhů je také vybavena vertikálními zorničkami, loví tedy především po setmění. Zmijovití z podčeledi chřestýšovitých pomocí tepločivných jamek detekují přítomnost kořisti a její vzdálenost, dokonce i v naprosté tmě. Chřestýši mají na konci ocasu jedinečné varovné zařízení - chřestítko.
Někteří zmijovití hadi kladou vejce, ale většina je živorodá nebo vejcoživorodá. Samice se během dne vyhřívají na slunci, aby urychlily vývoj zárodku ve svém těle. Mnoho druhů se rozmnožuje jednou za dva až tři roky a v mezidobí se vykrmují z důvodu vyrovnání tělesné hmotnosti.
Někteří zmijovití hadi loví kořist ze zálohy, jiní používají pestře zbarvený konec svého ocasu jako vábničku. Na oběť útočí tak, aby zuby pronikly až k životně důležitým orgánům. Jed často obsahuje proteiny rozkládající krvinky, což způsobí vnitřní krvácení. Při uštknutí do kořisti vpravují velké množství jedu, který účinkuje relativně pomalu, smrt oběti nemusí nastat okamžitě. Jedovaté kousnutí používají také při obraně. Někteří zmijovití však občas nepřítele, včetně člověka, neuštknou, ale pouze kousnou a nevpraví do rány žádný jed. Ten si raději uskladní na lov kořisti. Nicméně je-li člověk uštknut, hrozí mu i smrt.