V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Čeněk Hruška a ponoříme se do jeho důležitosti, implikací a relevance v poli _var2. Od svých počátků až po současnou evoluci hraje Čeněk Hruška zásadní roli v _var3 a výrazně ovlivňuje _var4. Během této analýzy prozkoumáme různé perspektivy, které se objevily kolem Čeněk Hruška, s ohledem na její účinky na _var5 a její dopad na _var6. S kritickým a podrobným pohledem se ponoříme do nejdůležitějších aspektů Čeněk Hruška, objevíme jeho spojení s _var7 a jeho potenciál pro _var8. Prostřednictvím této cesty se snažíme rozšířit porozumění o Čeněk Hruška a jeho důsledcích v dnešním světě.
Čeněk Hruška | |
---|---|
Gen. Čeněk Hruška (časopis Československý voják, 1957) | |
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1925 – 1933 | |
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1954 – 1960 | |
Poslanec Nár. shromáždění ČSSR | |
Ve funkci: 1960 – 1964 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSČ |
Narození | 17. ledna 1889 Smíchov Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 12. prosince 1965 Praha Československo |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Národnost | Češi |
Profese | politik |
Ocenění | Řád Bílého lva |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Čeněk Hruška (17. ledna 1889 Smíchov – 12. prosince 1965 Praha) byl československý politik a meziválečný i poválečný poslanec Národního shromáždění za Komunistickou stranu Československa.
Koncem 20. let 20. století patřil mezi skupinu mladých členů Komunistického svazu mládeže Československa, radikálních komunistů (takzvaní Karlínští kluci), kteří do vedení KSČ doprovázeli Klementa Gottwalda. Na V. sjezdu KSČ se stal členem politbyra.
V parlamentních volbách v roce 1925 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929. Podle údajů k roku 1929 byl profesí dělníkem v Praze-Vysočanech. Poslanecké křeslo ztratil rozhodnutím volebního soudu v roce 1933. Vystřídal ho František Pecháček.
Od konce roku 1938 zasedal v zahraničním vedení KSČ v Moskvě. Znovu se do parlamentu vrátil po válce. V letech 1954–1964 zasedal opět v Národním shromáždění (po roce 1960 Národní shromáždění Československé socialistické republiky).
Na celostátní konferenci KSČ v prosinci 1952 byl zvolen za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. X. sjezd KSČ ho pak zvolil členem ÚV KSČ a XI. sjezd KSČ a XII. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. Od ledna do září 1951 byl i členem organizačního sekretariátu ÚV KSČ. Zastával rovněž vysoké funkce v Československé armádě. Byl generálporučíkem, v letech 1949–1954 náměstkem ministra národní obrany. V letech 1950–1951 byl rovněž náčelníkem Hlavní politické správy Československé armády s hodností divizního generála. K roku 1954 se profesně uvádí jako generálporučík, předseda Ústředního výboru Svazarmu, náměstek ministra národní obrany a nositel Řádu republiky (udělen roku 1954 a znovu 1955), Řádu Klementa Gottwalda (udělen roku 1959) a Řádu Bílého lva. V květnu 1956 byl na prvním sjezdu Svazarmu zvolen předsedou této organizace.