V dnešním světě je Štěpán I. Dolnobavorský tématem, které vyvolává velký zájem a diskuse v různých oblastech. Ať už v akademické, sociální, politické nebo kulturní oblasti, Štěpán I. Dolnobavorský je téma, které nenechává nikoho lhostejným. Jeho význam přesáhl hranice a upoutal pozornost lidí všech věkových kategorií a profesí. V tomto článku se ponoříme do různých aspektů souvisejících s Štěpán I. Dolnobavorský, analyzujeme jeho dopad na současnou společnost a prozkoumáme možná řešení nebo přístupy k efektivnímu řešení tohoto problému. Prostřednictvím hloubkového a objektivního výzkumu se budeme snažit plně porozumět důležitosti a důsledkům Štěpán I. Dolnobavorský dnes.
Štěpán I. Dolnobavorský | |
---|---|
Narození | 14. března 1271 Landshut |
Úmrtí | 10. prosince 1310 (ve věku 39 let) Landshut |
Pohřben | Klášter Seligenthal |
Potomci | Jindřich II. Dolnobavorský, Ota IV. Dolnobavorský a Alžběta Dolnobavorská |
Otec | Jindřich XIII. Dolnobavorský |
Matka | Alžběta Uherská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Štěpán I. Dolnobavorský (14. března 1271 Landshut (?) – 22. prosince 1310 Landshut) byl dolnobavorský vévoda z rodu Wittelsbachů.
Štěpán I. Dolnobavorský se narodil 14. března 1271 v Landshutu jako syn dolnobavorského vévody Jindřicha XIII. a jeho manželky Alžběty Uherské, dcery uherského krále Bély IV. a byzantské princezny Marie Laskariny. Typicky uherské jméno Štěpán do rodů Wittelsbachů zanesla Štěpánova uherská matka Alžběta.
V roce 1290 byl Štěpán salcburskou kapitulou zvolen salcburským arcibiskupem. Papež Mikuláš IV. ho však v této funkci odmítl potvrdit. Papežská kurie si totiž nepřála, aby Salcburské knížecí arcibiskupství ovládli Wittelsbachové. Mikuláš proto salcburským arcibiskupem jmenoval lavantského biskupa Konráda IV. z Fohnsdorfu. Štěpán a jeho bratr Ota se vzápětí spojili s salcburskými ministeriály, kapitulou a proboštem. Blížící se válka byla odvrácena až mírovou dohodou mezi oběma stranami z 14. října 1291, kterou zprostředkoval řezenský biskup Jindřich II. Štěpán byl donucen se funkce salcburského arcibiskupa vzdát.
Faktické vlády v Dolnobavorském vévodství se Štěpán chopil v roce 1294. Jeho politická činnost se z velké části překrývala s činností jeho bratra Oty. V roce 1297 se Štěpán oženil Jutou (Juditou), dcerou svídnicko-javorského knížete Boleslava I. Surového. Během nepřítomnosti Oty v Bavorsku mezi lety 1305 a 1308 (pokoušel se získat uherský trůn) byl Štěpán de facto jediným vládcem dolnobavorského vévodství. Během tohoto období Štěpán podporoval Jindřicha Korutanského v jeho snaze ovládnout České království, což souviselo se vznikající opozici proti Habsburkům, kteří podporovali Otovi odpůrce v Uhrách a usilovali o český trůn. Otevřená válka s Habsburky vypukla po Otově návratu z Uherska, jejího konce se Štěpán však už nedožil, protože 10. prosince 1310 zemřel. Byl pohřben klášteře Seligenthal.
1. manželství ∞ 1297 Juta (Judita) (1285/87–1320)
Ota I. Bavorský | ||||||||||||
Ludvík I. Bavorský | ||||||||||||
Agnes z Loonu | ||||||||||||
Ota II. Bavorský | ||||||||||||
Bedřich | ||||||||||||
Ludmila Přemyslovna | ||||||||||||
Alžběta Uherská | ||||||||||||
Jindřich XIII. Dolnobavorský | ||||||||||||
Jindřich Lev | ||||||||||||
Jindřich V. Brunšvický | ||||||||||||
Matylda Anglická | ||||||||||||
Anežka Brunšvická | ||||||||||||
Konrád Štaufský | ||||||||||||
Anežka Štaufská | ||||||||||||
Irmgarda z Hennebergu | ||||||||||||
Štěpán I. Dolnobavorský | ||||||||||||
Béla III. Uherský | ||||||||||||
Ondřej II. Uherský | ||||||||||||
Anežka ze Châtillonu | ||||||||||||
Béla IV. Uherský | ||||||||||||
Bertold VI. Meranský | ||||||||||||
Gertruda Meranská | ||||||||||||
Anežka z Rochlitz | ||||||||||||
Alžběta Uherská | ||||||||||||
Manuel Laskaris | ||||||||||||
Theodoros I. Laskaris | ||||||||||||
Johana Karatzaina | ||||||||||||
Marie Laskarina | ||||||||||||
Alexios III. Angelos | ||||||||||||
Anna Komnena Angelina | ||||||||||||
Eufrozyna Doukaina Kamatera | ||||||||||||
Předchůdce: Jindřich XIII. |
Dolnobavorský vévoda 1290/1294–1310 spolu s bratrem Otou III. a Ludvíkem III. (fakticky od 1294) |
Nástupce: Jindřich XIV. a Ota IV. |