V tomto článku prozkoumáme a analyzujeme dopad Alexandr Mensdorff-Pouilly na různé aspekty společnosti. Alexandr Mensdorff-Pouilly je již dlouhou dobu předmětem diskusí a kontroverzí a jeho vliv sahá do mnoha oblastí, od politiky a ekonomiky až po kulturu a zábavu. Na několika následujících stránkách prozkoumáme, jak Alexandr Mensdorff-Pouilly utvářel a změnil svět kolem nás, a také budoucí důsledky, které by to mohlo mít. Od svého vzniku až po současný vývoj zanechal Alexandr Mensdorff-Pouilly hlubokou stopu v historii. Jsme nadšeni, že se můžeme ponořit do tohoto tématu a objevit všechny aspekty, které Alexandr Mensdorff-Pouilly nabízí.
Alexander hrabě Mensdorff-Pouilly, od roku 1868 první kníže z Ditrichštejna na Mikulově (4. srpna 1813 Coburg – 14. února 1871 Praha) byl rakouský státník a ministr zahraničí; český místodržitel.
Alexandr Mensdorff-Pouilly byl synem generála Emmanuela Mensdorf-Pouilly (1777–1852) z nerovného sňatku s princeznou Sofií Sasko-Kobursko-Saalfedskou. Stal se tak blízkým příbuzným mnoha evropských monarchů – jeho bratranci byli princ Albert, manžel britské královny Viktorie, Ferdinand II. Portugalský, manžel portugalské královny Marie II., a belgický král Leopold II. Sestřenice Charlotta se provdala za mexického císaře Maxmiliána.
Roku 1829 vstoupil do armády, kdy v roce 1836 byl povýšen do hodnosti rytmistra, v roce 1844 v hodnosti majora. Účastnil se v letech 1848–1849 bojů v Itálii a Uhrách. Roku 1850 dosáhl hodnosti generálmajora.
V roce 1851 působil jako komisař ve Šlesvicku-Holštýnsku. Roku 1852 byl jmenován rakouským vyslancem v Petrohradě a v roce 1853 odvolán. Následně žil v Anglii. Po návratu z Anglie působil jako velitel 7. armády. Roku 1859 byl povýšen do hodnosti podmaršálka. Během povstání v Polsku 1863 byl generálním guvernérem v Haliči. Roku 1864 byl povolán na post ministra zahraničních věcí, který vykonával až do roku 1866, kdy Rakousko ztratilo celé Benátsko. Roku 1870 se stal velícím generálem v Záhřebu a následně v Praze.
Jako jeden z dědiců obrovského majetku vymřelého rodu Ditrichštejnů získal v roce 1868 nárok na knížecí titul se jménem Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly (kníže z Ditrichštejna na Mikulově, hrabě Mensdorff-Pouilly; německy Fürst von Dietrichstein zu Nikolsburg, Graf Mensdorff-Pouilly).[pozn. 1] S manželkou Alexandrinou Ditrichštejnovou (1824–1906) měl syny Huga, dědice knížecího titulu, a Alberta, dlouholetého velvyslance v Londýně.