_Ahoj všichni čtenáři, dnes budeme mluvit o Antonio Maria Bononcini. Toto je dnes velmi široké a relevantní téma, které pokrývá širokou škálu aspektů od _aspect1 do _aspect2. Antonio Maria Bononcini je velmi vlivná postava v oblasti _tema1 a jeho odkaz zanechal na _tema2 svou stopu. V průběhu historie byl Antonio Maria Bononcini předmětem kontroverzí a obdivu, vyvolával debaty a úvahy, které přesáhly čas. Proto je důležité ponořit se do jeho původu, dopadu a významu, abychom lépe porozuměli jeho důležitosti v _tema3 a _tema4. V tomto článku prozkoumáme různé nuance Antonio Maria Bononcini a jak označil a před a po v _tema5. Zůstaňte naladěni na následující řádky, kde se dozvíte více o tomto vzrušujícím tématu._
Antonio Maria Bononcini | |
---|---|
Portrét skladatele od neznámého umělce (Museo Civico Bibliografia Musicale, Bologna) | |
Základní informace | |
Narození | 18. června 1677 Modena |
Původ | italský |
Úmrtí | 8. července 1726 Modena |
Povolání | italský violoncellista a hudební skladatel |
Nástroje | violoncello |
Rodiče | Giovanni Maria Bononcini |
Příbuzní | Giovanni Bononcini (sourozenec) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antonio Maria Bononcini (18. června 1677, Modena – 8. července 1726, tamtéž) byl italský violoncellista a hudební skladatel, mladší bratr slavnějšího Giovanniho.
Narodil se 18. června 1677 v Modeně, v rodině hudebního skladatele Giovanni Maria Bononciniho. Matka zemřela několik dní po jeho narození a spolu se starším bratrem Giovannim byl vychováván otcovou novou ženou Barbarou Tozatti.
Hudbu studoval se svým bratrem pod vedením Giovanni Paola Colonny v Bologni. V letech 1690–1696 hrál na violoncello v orchestru kardinála Benedetta Pamfiliho. V roce 1693 publikoval svou první skladbu, Laudate pueri, a krátce nato zkomponoval 12 sonát pro violoncello (jediným skladatelem, který před ním se složil sonátu pro violoncello byl Domenico Gabrielli).
V listopadu 1696 vstoupil do Kongregace Santa Cecilia v Římě a v roce 1698 složil scénickou alegorii La fama eroica na počest benátského kardinála Giorgia Cornara, který ho patrně vzal do svých služeb.
26. prosince 1696 se v divadle San Bartolomeo v Neapoli konala premiéra jeho první opery seria Il trionfo di Camilla reginade' Volsci, která měla zřetelný úspěch neboť se několikrát hrála i v jiných divadlech Itálie.
Okolo roku 1700, společně s bratrem Giovanim, odjeli do Vídně. Antonio se stal na čas členem císařského dvorního orchestru. V letech 1702—1703 působil v Berlíně jako violoncellista na dvoře pruské královny Žofie Šarloty Hannoverské. V roce 1704 se vrátil do Vídně a hrál v orchestru následníka trůnu Josefa I. Habsburského a roku následujícího v orchestru Karla VI., nejmladšího ze synů Leopolda I. a rovněž budoucího krále českého (jako Karel II.). Přes veškeré úspěchy u publika se bratři Bononciniové nikdy nestali oficiálními dvorními hudebníky a tak roku 1713 odjeli zpět do Itálie.
Antonio se vrátil do svého rodného města a oženil se s Eleanorou Suterinovou, se kterou měl pět dětí. Žádné z nich se však skladatelem nestalo. Ucházel se o místo kapelníka v orchestru vévody Modeny a Reggia Emilia Rinalda d'Este a když je nezískal, odjel na čas do Říma. V roce 1716 se do Modeny vrátil a působil jako violoncellista a dirigent v modenském divadle až do roku 1721. Za tu dobu zkomponoval na 10 oper, které se hrály v Benátkách, Římě, Florencii a Neapoli.
V roce 1720 zkomponoval scénickou alegorii Triumf orla a lilie (Il trionfo dell'aquila e del giglio) na počest sňatku syna vévody Modeny a Reggia Emilia Francesca III. d'Este se Charlottou Aglaé de Bourbon-Orléans. Patrně na základě úspěchu tohoto díla získal i vytoužené místo kapelníka vévodského orchestru, které zastával až do své smrti v roce 1726.