V dnešní době je Bermudský trojúhelník téma, které se v naší společnosti stává stále aktuálnějším. Od svého vzniku vyvolal velký zájem a debatu mezi odborníky i širokou populací. Postupem času se Bermudský trojúhelník stal klíčovým prvkem v různých oblastech, od politiky po populární kulturu. Jeho vliv se projevil v různých projevech, což má významný dopad na způsob našeho vztahu, komunikace a rozhodování. V tomto článku do hloubky prozkoumáme důsledky Bermudský trojúhelník a jeho dopad na náš každodenní život.
Jako bermudský trojúhelník a nebo také ďáblův trojúhelník je označována oblast ležící mezi Miami na Floridě (případně jižním cípem Floridy), Portorikem (město San Juan) a Bermudami na pomezí Mexického zálivu a západního Atlantiku. Zahrnuje tak i část Sargasového moře a protéká jím Golfský proud (resp. systém Golfského proudu). Bermudský trojúhelník není schváleným a uznávaným zeměpisným názvem a měl by proto být psán s malým písmenem na začátku. Pojem se stal populárním v 70. letech 20. století.
Oblast bermudského trojúhelníku má (především mezi příznivci záhad a nevysvětlitelných jevů) pověst oblasti s údajně výrazně zvýšeným výskytem „záhadného“ mizení lodí a letadel nebo případy lodí nalezených bez posádky a bez logického důvodu pro opuštění plavidla. Oficiální zdroje (státní orgány, vědecké instituce, pojišťovny) však nic takového nepotvrzují, neexistují ani oficiální statistiky, které by potvrzovaly zvýšený výskyt nehod neobvyklých nebo nevysvětlených.
Velikosti stran trojúhelníku:
Trojúhelník je tedy téměř rovnostranný a jeho rozloha činí přibližně 1 134 105,5 km².
O nepříjemných zkušenostech s počasím a plavbou v této oblasti se zmiňuje již Kryštof Kolumbus ve svém lodním deníku. Ale až v druhé polovině 20. století, kdy technické možnosti sledování letadel i plavidel byly na značně vysoké úrovni, bylo registrováno několik událostí, které vyvolaly zvýšený zájem o tuto část Atlantiku.
Jako typický případ působení bermudského trojúhelníku je prakticky ve všech dokumentech uváděno nevysvětlené zmizení 5 amerických bombardérů Grumman TBF Avenger z 5. prosince roku 1945. Letka odstartovala na běžný cvičný let z vojenské základny ve Fort Lauderdale na Floridě s úkolem proletět zadanou trasu s nácvikem bombardování a návrat na základnu.
Po svržení cvičných bomb došlo zřejmě k obtížím s orientací. Velitel letky, zkušený instruktor Charles Tailor, hlásil rádiem základně podivné chování obou palubních kompasů, problémy s hodinami (podle některých zdrojů však letadla v době letu hodiny na palubě neměla) a výrazně zhoršenou viditelnost. Podle příkazů velitele letěla letadla dál společně do doby, kdy začalo docházet palivo, a poté vydal Tailor příkaz přistát na mořské hladině.
Od té doby byl kontakt se základnou přerušen a ihned byla započata pátrací akce leteckých i námořních sil na záchranu posádek letky. Tato akce však nepřinesla nejmenší stopy po zmizelých letadlech, naopak došlo ke ztrátě dalšího velkého letadla s třináctičlennou posádkou PBM „Mariner“, jehož vrak také nebyl nikdy nalezen.
Vyšetřovací komise dospěla k závěru, že příčinou ztráty bylo špatné počasí (tzn. mlha) a to, že velitel letky neuposlechl pokyny (případně jim špatně porozuměl) a letěl špatným směrem. Tak se dostal přímo nad Atlantik a letadla po vyčerpání veškerého paliva postupně havarovala v moři.
Americká nákladní loď Cyclops beze stopy zmizela 4. března 1918 s nákladem manganové rudy a 309 členy posádky a pasažéry při cestě z Barbadosu do Norfolku ve Virginii. Loď byla vybavena vysílačkou, avšak nebyl zaznamenán žádný pokus o radiové spojení nebo volání o pomoc.
Jako možné vysvětlení byl nejprve uváděn útok nepřátelské německé ponorky, ale po skončení první světové války se ukázalo, že v oblasti katastrofy nebyla žádná ponorka přítomna, stejně jako se zde nevyskytovaly žádné německé námořní miny. Jedna z teorií také říká, že loď unesl k nepříteli její kapitán (původem Němec) nebo došlo ke vzpouře posádky kvůli kapitánově podivínské povaze a špatné komunikaci s posádkou.
Nákladní loď Marine Sulphur Queen o délce 142 metrů s nákladem 15 000 tun roztavené síry zmizela beze stopy začátkem února roku 1963 při cestě z Beaumontu v Texasu do Norfolku ve Virginii. Na palubě lodi byla v době zmizení posádka 39 mužů. Nebyl zaznamenán žádný pokus o radiové volání o pomoc.
Pátrání pobřežní hlídky skončilo bezvýsledně, nebyly objeveny ani zbytky po lodi nebo někoho z členů posádky. Jako předpokládaná příčina zmizení je uváděn např. výbuch nákladu síry, únos Kubánci, otrava posádky plyny z roztavené síry nebo rozlomení trupu lodi. Za nejpravděpodobnější vysvětlení události se pokládá bouře.
Pozůstalí po obětech později společnost provozující loď žalovali; soud rozhodl v jejich prospěch s tím, že loď byla v dezolátním stavu.
V novinách i televizním vysílání byla uveřejněna řada pozorování svědků, kteří hlásili výskyt neobvyklých jevů v prostoru bermudského trojúhelníku.[zdroj?] Šlo obvykle o posádky letadel nebo lodí, která tímto územím cestovala a pozorované jevy zahrnovaly například:
Určitá skupina odborníků zabývajících se fenoménem bermudského trojúhelníku tvrdí, že ve skutečnosti o žádnou záhadu nejde. Podle tohoto tvrzení se všechny uváděné jevy dají vysvětlit přirozeným způsobem a vyplývají například z následujících skutečností:
Určitou část výše uvedených úkazů lze vysvětlit přítomností velkého množství hydrátu methanu na mořském dně, kde je díky vysokému tlaku vody udržován v pevném stavu. Občas se však oddělí část této stlačené látky a zvolna vystupuje k hladině. Jak klesá tlak okolní vody, začíná se hydratovaný methan přeměňovat na plyn, takže při dosažení mořské hladiny jde o obří bublinu tohoto plynu o průměru i několika set metrů. Pokud by nad takovým místem proplouvala loď, mohla by se náhle bez varování potopit díky snížené hustotě vody, případně by mohlo dojít k explozi uvolněného plynu iniciované nějakým ohněm na lodi nebo elektrickou jiskrou. Stejný osud by mohl potkat i menší letadlo, které by vlétlo do oblasti koncentrovaného plynného methanu s odlišnou hustotou než má vzduch. Navíc je methan nedýchatelný a lidé by se v kritické oblasti začali okamžitě dusit.
Značně rozmanitý charakter mořského dna a častý výskyt silných větrů mohou vést ke vzniku obřích vln o výšce několika desítek metrů, které by snadno a velmi rychle zničily zvláště menší plavidlo. Také podmořské sesuny dna mohou být příčinou vln tsunami s ničivými účinky.