V dnešním světě se Bořivoj Čelovský stal základním tématem diskuzí a debat. Její dopad pokrývá různé aspekty společnosti, kultury a ekonomiky a vyvolává velký zájem a zvědavost u širokého spektra lidí. Od svého vzniku až do dneška upoutá Bořivoj Čelovský pozornost výzkumníků, akademiků, odborníků i široké veřejnosti, kteří se snaží porozumět jejímu rozsahu a důsledkům. V průběhu let byl Bořivoj Čelovský předmětem mnoha studií a analýz, které pomohly odhalit jeho důležitost a relevanci v různých oblastech. Jak pokračujeme ve zkoumání a objevování dalších informací o Bořivoj Čelovský, je zásadní ponořit se hlouběji do jeho nejdůležitějších aspektů, abychom pochopili jeho dopad na dnešní svět. Tento článek se snaží nabídnout komplexní pohled na Bořivoj Čelovský, zabývá se jeho mnoha aspekty a poskytuje obohacující pohled na toto významné a vlivné téma.
Bořivoj Čelovský | |
---|---|
Bořivoj Čelovský | |
Narození | 8. září 1923 Heřmanice |
Úmrtí | 12. února 2008 (ve věku 84 let) Heřmanice |
Povolání | historik, spisovatel, archivář, publicista, překladatel, spisovatel literatury faktu a prozaik |
Témata | dějiny, archivnictví, literatura, publicistika a překlad |
Ocenění | Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2009) |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bořivoj Čelovský (8. září 1923 Heřmanice – 12. února 2008 Ostrava-Heřmanice) byl český historik a filozof.
Narodil se v Heřmanicích u Ostravy jako druhé dítě chudých rodičů. Jeho otec pracoval jako výpravčí vlaků a matka byla majitelkou malého obchodu s dámským prádlem. Jako patnáctiletý uprchl do Polska, aby se připojil k formujícímu se československému zahraničnímu vojsku[zdroj?]. Po maturitě byl totálně nasazen jako hasič v Hamburku[zdroj?]. Z Německa utekl a chtěl se připojit k partyzánům, ale byl se zbraní v ruce zadržen a jen se štěstím unikl popravě. Po válce začal studovat právo a politicky se angažoval v práci národně socialistické strany. V listopadu 1948 emigroval z Československa do Německa, kde vystudoval filozofii. Jako dizertační práci předložil svou knihu Mnichovský syndrom, která se stala světově proslulou. V exilu publikoval pod jménem Boris Celovsky. Poté se od roku 1950 věnoval studiím historie v Kanadě, kde pracoval v týmu pozdějšího premiéra Pierra Trudeaua. Mj. zde navrhl kanadský imigrační zákon, který v té době patřil k nejliberálnějším na světě, a vedl výzkumný tým pro tvorbu kanadské encyklopedie. V roce 1958 vydal knihu Mnichovská dohoda 1938, která byla negativně přijata sudetoněmeckými kruhy, komunistickými historiky v Československu i částí českého exilu. Do dnešního dne však zůstává jednou ze základních monografií k tématu. V témže roce se nechal s vědomím kanadské kontrarozvědky naverbovat jako dvojitý agent československé Státní bezpečností a po tři roky ji zásoboval falešnými zprávami. Důsledkem jeho činnosti bylo vyhoštění rezidenta StB pracujícího pod diplomatickým krytím z Kanady. Až do roku 1990 zastával v kanadské státní správě různé funkce a radil několika politikům.
V roce 1990 se vrátil do Ostravy, kde se věnoval psaní vášnivých polemik do novin. Vydal také celou řadu historických knih. V roce 1992 obdržel doktorát práv Univerzity Karlovy, který vrátil na protest proti všeobecné korupci. Vedle psaní historických studií se také věnoval aktuální publicistice. Od roku 2005 publikoval také na své internetové stránce www.celovsky.cz, kde vedle jiného zveřejnil svazek, který ke svému ideovému spolupracovníkovi Vojtěchu Filipovi (krycí jméno „Falmer“), současnému předsedovi KSČM a místopředsedovi Poslanecké sněmovny, vedla StB.
Zemřel ve svém bytě. Na jeho počest byla v roce 2009 jedna z nových heřmanických ulic pojmenována Bořivoje Čelovského.
Své dílo tvořil převážně česky, částečně anglicky, překládal z češtiny do němčiny a obráceně.
Díla věnována nejnovějším dějinám
Tři autobiografické knihy
Publicistická činnost
Sborníky
V roce 2009 mu byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).