O Claudio Magris roste zájem, ať už kvůli jeho dopadu na společnost, nebo kvůli jeho významu ve vědecké oblasti. Po desetiletí přitahoval Claudio Magris pozornost akademiků, odborníků i široké veřejnosti díky svému významu v různých aspektech každodenního života. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Claudio Magris, od jeho původu a vývoje až po jeho dnešní vliv. Budeme analyzovat, jak Claudio Magris formoval svět, ve kterém žijeme, a jaké perspektivy se kolem tohoto tématu otevírají. Kromě toho prozkoumáme etické a morální důsledky, které může Claudio Magris přinést, aniž bychom zanedbávali pokroky, kterých bylo v této oblasti dosaženo.
Claudio Magris | |
---|---|
Narození | 10. dubna 1939 (85 let) Terst |
Povolání | novinář, spisovatel, překladatel, esejista, politik, scenárista a germanista |
Stát | Itálie |
Alma mater | Turínská univerzita |
Žánr | esej a román |
Významná díla | Dunaj |
Ocenění | Goethova medaile (1980) Cena Bagutta (1987) Manès-Sperber-Preis (1987) Prix du Meilleur livre étranger (1990) Cena Strega (1997) … více na Wikidatech |
Politická příslušnost | nezávislý |
Manžel(ka) | Marisa Madieri |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Claudio Magris (; * 10. dubna 1939, Terst) je italský spisovatel, překladatel, germanista a esejista; bývá řazen k postmoderní literatuře.
Ač Ital, jeho velkým tématem je střední a východní Evropa – jeho rodný Terst býval součástí Habsburské monarchie a bývá ke střední Evropě někdy počítán. Proslavil se nejvíce „sentimentálním cestopisem“ Dunaj – románem, který vyšel roku 1986, a v němž postavil do protikladu Dunaj jako symbol hybridní a kosmopolitní středoevropské kultury a Rýn, zosobnění germánské ideje „čistoty rodu“.
Jeho dalším velkým tématem je němectví a jeho vztah k Evropě. Přednášel také germanistiku na univerzitě v Turínu, nyní je profesorem německé literatury na univerzitě v Terstu.
V letech 1994–1996 byl senátorem.
Píše fejetony do italského deníku Corriere della Sera.