Děpolt III.
V současnosti je Děpolt III. tématem, které upoutalo pozornost lidí po celém světě. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, historickému významu nebo vlivu na každodenní život, Děpolt III. vyvolal rostoucí zájem o různá odvětví. V tomto článku do hloubky prozkoumáme nejdůležitější aspekty Děpolt III., od jeho vzniku až po jeho dnešní vývoj. Budeme analyzovat jeho důsledky, jeho výzvy a možná řešení, která byla navržena pro řešení tohoto problému. Kromě toho prozkoumáme názory odborníků a zkušenosti jednotlivců, kteří byli ovlivněni Děpolt III.. Připravte se ponořit se do kompletní a obohacující analýzy Děpolt III.!
| Děpolt III. | |
|---|---|
| Narození | 12. století |
| Úmrtí | 1223 |
| Povolání | markrabě |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Choť | Adéla Zbyslava Slezská |
| Děti | Ota Magdeburský Soběslav Boleslav Děpolt IV. Bořivoj Přemysl Děpoltic |
| Rodiče | Děpolt II. |
| Rod | Děpoltici |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Děpolt III. (1170–1180? – 1223) z rodu Děpolticů (Přemyslovců) zdědil východočeský úděl po otci. Děpolt byl ženatý s Adélou, dcerou slezského knížete Boleslava Vysokého, se kterou měl pět synů. Její bratr Jindřich I. Bradatý společně s Děpoltem III. udržoval styky s míšeňskými Wettiny a Štaufy. Český král Přemysl Otakar I. se rozváděl s Adlétou z rodu Wettinů, když opustil stranu Filipa Švábského (Štaufského) v jeho zápase o německý trůn a kterého podporovali Wettinové. Roku 1202 Děpolta zřejmě vyhnal ze země.
Život
Narodil se někdy mezi roky 1170–1180, o jeho dětství a mládí není nic známo. Po smrti svého otce se v roce 1190 stal hlavou rodu spolu se svým bratrem Soběslavem spravoval rodové državy. Spolu se svým švagrem Jindřichem I. Bradatým, který byl opolským knížetem, udržoval velmi dobré vztahy s míšeňskými Wettiny a Štaufy. Proto ho dal král Přemysl Otakar I. vyhnat ze země, když se rozváděl se svou ženou.
V dubnu 1203 Filip Švábský na žádost Wettina Dětricha udělil Čechy v léno Děpoltovi, jednalo se ale jen o formalitu. Roku 1204 Přemysl Otakar I. dal opět přednost Filipu Švábskému a Děpolt s rodinou se mohl vrátit.
Propůjčení Plzeňska bratřím Děpoltovi a Soběslavovi se objevilo na listině z roku 1213 – u listiny se zachoval na pečeti znak připisovaný Děpolticům. Děpolt jinak neměl s Přemyslem příliš dobré vztahy: byl příznivcem jeho prvorozence Vratislava. V roce 1216, když bylo uznáno nástupnictví Václava I., Děpolt obsadil neznámý královský hrad a raboval královský a biskupský majetek.
Po smrti moravského markraběte Vladislava Jindřicha v roce 1222 polské prameny jako dalšího markraběte uvádějí právě Děpolta. Chronica Polonorum, kde se toto dozvídáme, byla ale zřejmě sepsána v Lubušském klášteře, který byl Děpolticům díky jejich darům velmi dobře nakloněn. Někteří z Děpolticů jsou v tomto klášteře i pohřbeni.
Děpolt III. ve skutečnosti moc spíše ztrácel. Nedlouho poté, co je v polských pramenech uváděn jako markrabě, přišel Děpolt o Plzeňsko. Podle Dalimila zemřel někdy v roce 1223 při obraně Kouřimi.
Děpoltova rodina se uchýlila na dvůr Jindřicha I. Bradatého a svůj vliv už jeho potomci nezískali: Ota Magdeburský (1191–1226), probošt v Magdeburku, se snažil naklonit si císaře Fridricha II. Děpolt IV. Bořivoj získal roku 1234 hrad Śrem, ale zemřel při jeho obraně o rok později. Soběslav, správce hradu Lubuš, zemřel před rokem 1247. Boleslav zemřel ve slezském vojsku v bitvě u Lehnice 9. dubna 1241.
Potomci
Děpolt III. měl jedinou manželku a to Adélu Zbyslavu Slezskou, která mu porodila celkem pět synů:
- Ota Magdeburský (okolo 1191 – 1226)
- Děpolt IV. Bořivoj (před 1200 – 1235)
- Soběslav (před 1200 – před 1247)
- Boleslav ( okolo 1200 – 9. dubna 1241)
- Přemysl (asi po 1200/1205 – asi mezi 1225–1230)
Odkazy
Reference
- ↑ Děpolt III. – Přemyslovec, který začal malou domácí válku s králem Přemyslem Otakarem I. - Seznam Médium. medium.seznam.cz . 2024-01-30 . Dostupné online.
Literatura
- NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s.
- NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. Praha: Jan Laichter, 1928. 1085 s.
- ŠOLLE, Miloš. Po stopách přemyslovských Děpolticů : příspěvek ke genezi města Kouřimě. Praha: Vyšehrad, 2000. 134 s. ISBN 80-7021-343-4.
- VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197–1250. Praha: Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D–Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 179.
- ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1990. 361 s. ISBN 80-205-0099-5.
