Dnes se ponoříme do fascinujícího světa Darevskia. Toto téma bylo v průběhu historie předmětem studia, debat a úvah, které ovlivnilo různé aspekty společnosti. Od svého vzniku spustil Darevskia řadu významných transformací ve sféře _var2, které vyvolaly obdiv i kontroverzi. Prostřednictvím tohoto článku prozkoumáme do hloubky různé aspekty související s Darevskia, od jeho vzniku až po jeho současný dopad, s cílem poskytnout komplexní a obohacující vizi tohoto tématu, které je dnes tak aktuální.
Darevskia | |
---|---|
Darevskia raddei | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | plazi (Reptilia) |
Podtřída | Lepidosauria |
Řád | šupinatí (Squamata) |
Podřád | ještěři (Sauria) |
Čeleď | ještěrkovití (Lacertidae) |
Rod | ještěrka (Darevskia) Arribas, 1999 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Darevskia je rod skalních ještěrek, rozšířených od Balkánského poloostrova po severní Írán, s největší druhovou bohatostí na Kavkaze. Ještěrky rodu Darevskia byly prvními plazy, u nichž byla prokázána obligátní partenogeneze. Objev učinil v 50. letech 20. století ruský herpetolog Ilja Darevskij, po němž byl rod později pojmenován.
Malé ještěrky s relativně plochou hlavou a tělem, přizpůsobené životu na skalních stěnách. Délka těla se pohybuje mezi 50–85 mm. Ocas je zhruba dvakrát delší než tělo. Samci jsou v období rozmnožování o něco pestřeji zbarvení než samice. S výjimkou tří pozemních druhů (D. praticola, D. pontica a D. derjugini) obývají hlavně skály, hromady kamení i zdi lidských staveb, někdy ve značných počtech. Vyskytují se od mořského pobřeží až do nadmořské výšky 3 000 m n. m. Upřednostňují stanoviště v křovinatých, lesnatých či horských oblastech. Suchým a vyprahlým lokalitám se vyhýbají. Rozmnožování probíhá od května do července. Samice obvykle kladou 2–7 vajíček. Mláďata se líhnou koncem léta. Pohlavní dospělosti dosahují v 2-3 letech života a dožívají se až 13 let. Hlavní složkou potravy je hmyz a různí bezobratlí.
Schopnost rozmnožovat se neoplodněnými vajíčky byla dosud popsána u sedmi druhů rodu Darevskia. Všechny se vyskytují v oblasti Malého Kavkazu a východní Anatolie. Všechny druhy, včetně partenogenetických jsou diploidní (2n = 38). V přírodě běžně dochází i ke křížení partenogenetických druhů s rodičovskými, jejich potomstvo jsou však zpravidla sterilní triploidi.
Partenogenetické ještěrky rodu Darevskia jsou hybridního původu, stejně jako řada dalších partenogenetických živočichů. Na jejich vzniku se podílel omezený počet rodičovských druhů, z nichž dva přispěly mateřským genomem (D. raddei/nairensis, D. mixta) a minimálně dva otcovským (D. portschinskii, D. valentini). Mechanismus partenogeneze spočívá s největší pravděpodobností ve splynutí oocytu s jedním z polárních tělísek.
* partenogenetické druhy