Darina Bancíková
V dnešním světě je Darina Bancíková téma, které získalo nebývalý význam. Od svých počátků až do současnosti byl Darina Bancíková předmětem studia, debat a sporů v různých oblastech. Ať už díky svému vlivu na společnost, ekonomiku, politiku nebo kulturu, Darina Bancíková zanechal nesmazatelnou stopu v historii. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Darina Bancíková, analyzujeme jeho důležitost, vývoj a dopady v současném světě. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se budeme snažit porozumět složitosti Darina Bancíková a jeho vlivu na náš každodenní život.
| ThB. Darina Bancíková | |
|---|---|
 | |
| Narození | 31. prosince 1922 Kokava nad Rimavicou |
| Úmrtí | 30. července 1999 (ve věku 76 let) |
| Povolání | spisovatelka |
| Ocenění | Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2021) Řád Ľudovíta Štúra II. třídy (2024; Reduta) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Darina Bancíková (31. prosince 1922 Kokava nad Rimavicou – 30. července 1999 Veľké Saliby) byla slovenská evangelická farářka; první žena, která byla v ECAV na Slovensku ordinována na kněze.
Životopis
Mládí a studium
Darinka Bancíková se narodila jako vnučka evangelického faráře Samuela Bancíka (1857 – 1925), byla nemanželské, ale mimořádně nadané a pracovité dítě. Po smrti manželky faráře Bancíka v roce 1911, vedla jeho domácnost matka Darinky. Když farář Bancík v roce 1925 zemřel, přistěhovala se Darinka s maminkou do rodiny své sestry Izabely (vdané za Jozefa Riečana) nejdříve do Půchova a poté do Martina. V Martině vyrůstala s bratrancem Boleslavem (prof. RNDr. Beloslav Riečan, DrSc).
V letech 1933–1941 studovala na Evangelické lidové škole, Reformním reálném gymnáziu v Martině a Dívčím gymnáziu v Žilině, kde složila maturitu 6. června 1941.
V zimním semestru roku 1941 se jako jediná žena zapsala na Evangelickou bohosloveckou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Studovala také latinu a filozofii na Filozofické fakultě UK.
Učitelka a farářka
V letech 1941–1946 působila jako učitelka náboženství na Dívčím gymnáziu v Banské Bystrici. V 1946 se stala vedoucí Evangelické tiskové kanceláře ve vydavatelství „Tranoscius“ v Liptovském Mikuláši.
Po složení profesorské zkoušky z náboženství v roce 1948, se stala předsedkyní Sdružení evangelické mládeže v Liptovském Mikuláši. Knězem evangelické církve byla ordinovaná v Tisovci 15. července 1951. Ostatní absolventi fakulty z jejího ročníku byli ordinovány později. Odmítli být ordinováni společně se ženou, farářkou.
Darina nastoupila jako kaplanka v Liptovském Mikuláši 1. srpna1951. Přednášela a kázala i v jiných sborech (např. Stará Turá, Lučenec, Dolné Saliby, Drienovo), především o ženských postavách v církvi, ale také o Jurajovi Tranovském a Dr. Albertovi Schweitzerovi. V roce 1958 se stala farářkou v obci Dolné Saliby.
Vězení a zákaz činnosti
V roce 1962 působila v obci Drienovo, zde ji v únoru zajistila Státní bezpečnost. Dvacet pět týdnů strávila ve vyšetřovací vazbě. V červenci 1962 byla Krajským soudem v Banské Bystrici odsouzena, za rozvracení republiky a nepřátelství proti státu, na čtrnáct měsíců vězení a pětiletý zákaz kazatelské činnosti. Po vynesení rozsudku ji převezli do Prahy, zde na Pankráci strávila dva týdny. Po odvolaní byla v srpnu 1962 z Pankráce propuštěna a vrátila se do Drienova. Nejvyšší soud původní rozsudek potvrdil. K výkonu trestu nastoupila 4. února 1963 v Praze a 13. února byla převezena do Pardubic, kde byla vězněna do 26. července 1963.
Po návratu z vězení marně hledala práci. Živila se jako dělnice v Kancelářských strojích ve Zvolenu, také pracovala jako referentka ve Státní pojišťovně ve Zvolenu. Žádosti o snížení vedlejšího trestu jí byly několikrát zamítnuty.
Rehabilitace
Státní souhlas k výkonu kazatelské činnosti získala až roku 1968, jako farářka v obci Veľký Lom v okrese Veľký Krtíš. Zde působila až do 31. ledna 1996. Soudně i církevně byla rehabilitována koncem roku 1990.
Publicistická a přednášková činnost
Svůj život zasvětila službě církvi, nikdy se nevdala. Darina Bancíková byla také literárně činná. Publikovala v časopisech: „Evangelický posel zpod Tater“, „Církevní listy“, „Tranovského kalendář“, spolupracovala též se Slovenskou televizí a Slovenským rozhlasem. Důchod trávila v Lučenci. Napsala paměti z vězení: „Divné jsou cesty boží“ (Divné sú cesty božie). Vydala je třikrát ve vlastním nákladu, kniha vyšla také v anglickém překladu.
Sužována nemocemi, přednášela v Československu i v zahraničí. Stála při obnovení činnosti Společenství evangelických žen (SEŽ, 1989), které se stalo součástí ECAV. Byla aktivní členkou Červeného kříže, Matice slovenské, Svazu protifašistických bojovníků a Konfederace politických vězňů. V říjnu 1998 ještě přednášela v „malém chrámu“ v Panenské ulici v Bratislavě, pro posluchače Slovenské evangelické bohoslovecké fakulty Univerzity Komenského.
Zemřela 30. července 1999 v evangelickém domově důchodců v obci Horné Saliby. Je pohřbena v Kokavě nad Rimavicou. Posmrtně vyšly její paměti Přebytečný člověk.
Reference
- ↑ HRDINOVIA, Nenápadní. NENÁPADNÍ HRDINOVIA: Darina Bancíková, odsúdená prvá evanjelická farárka. www.postoj.sk . . Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c d e Bancíková, Darina - 15 rokov od úmrtia. www.ecav.sk . . Dostupné online.
- ↑ WEBYGROUP. Významné osobnosti obce. www.kokava.sk . . Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Niektorí kňazi chceli, aby bola poslednou. Prvá slovenská farárka sa nevzdala. Aktuality.sk. Dostupné online.
- ↑ a b c S.R.O. (FDB.CZ), 2003-2019, Filmová databáze. Darina Bancíková. FDb.cz . . Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Darina Bancíková na Wikimedia Commons - První slovenská evangelická farářka v Dolních Salibách
- Divné sú cesty božie
