V dnešním světě je Dmitrij Danilovič Leljušenko téma, které vzbuzuje velký zájem a debaty v různých oblastech. Ať už na akademické půdě, ve světě práce nebo ve společnosti obecně, Dmitrij Danilovič Leljušenko se stal tématem relevance a aktuálnosti. Názory na tuto záležitost jsou různé, a proto je důležité analyzovat a reflektovat Dmitrij Danilovič Leljušenko z různých úhlů pohledu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Dmitrij Danilovič Leljušenko, jeho dnešní dopad a možné budoucí scénáře. Stejně tak se ponoříme do úvah a debat, které vyvolal, abychom nabídli komplexní a obohacující vizi na toto téma.
Dmitrij Danilovič Leljušenko | |
---|---|
Narození | 2. listopadu 1901 Novokuzněckij |
Úmrtí | 20. července 1987 (ve věku 85 let) Moskva |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | armádní generál |
Doba služby | 1918-1987 |
Sloužil | SSSR |
Složka | Rudá armáda |
Jednotka | 1. jezdecká armáda (1919–1920) |
Velel | 21. mechanizovaný sbor (1941) 1. zvláštní gardový střelecký sbor(1941) 5. armáda (1941) 30. armáda (1941–42) 1. gardová armáda(1942) 3. gardová armáda (1942–44) 4.(gardová) tanková armáda(1944–45) Zabajkalský vojenský okruh (1956–1958) Uralský vojenský okruh (1958–60) |
Války | Občanská válka v Rusku Druhá světová válka |
Vyznamenání | 4x Leninův řád 4x Řád rudého praporu 2x Hrdina Sovětského svazu 2x Řád Suvorova I. stupně 2x Řád Kutuzova I.stupně Řád Bohdana Chmelnického I.stupně Řád Vlastenecké války I.stupně Řád říjnové revoluce Hrdina ČSSR |
multimediální obsah na Commons |
Dmitrij Danilovič Leljušenko (rusky: Дмитрий Данилович Лелюшенко, 20. říjnajul./ 2. listopadu 1901greg. Novokuzněckij (dnes v Rostovské oblasti) – 20. července 1987, Moskva) byl sovětský vojevůdce, hrdina SSSR a hrdina ČSSR, od roku 1959 v hodnosti armádního generála. Za druhé světové války velel armádám, naposledy tankové.
Pocházel z ukrajinské rolnické rodiny. Jako voják bojoval v letech 1918–1920 již v ruské občanské válce. V sovětsko-finské zimní válce působil ve funkci velitele tankové brigády. Během Velké vlastenecké války velel zpočátku 21. mechanizovanému sboru, posléze několika armádám. Od roku 1944 velel 4. gardové tankové armádě, která společně s 3. gardovou tankovou armádou Pavla Semjonoviče Rybalka osvobodila dne 9. května 1945 Prahu. Od roku 1956 působil jako velitel několika sovětských vojenských okruhů.
4. tanková mechanizovaná armáda vznikla dne 18. března 1945 přejmenováním 4. tankové armády (1943–1945), jako taková během Velké vlastenecké války bojovala na hlavním západním strategickém směru, kde spadala pod 1. ukrajinský front (1943–1945) maršála SSSR Ivana Stěpanoviče Koněva. Jako taková se v roce 1945 zúčastnila bojů o Berlín a v závěru války i Pražské operace. Armáda byla po válce dne 10. června 1945 přejmenováno na 4. gardovou tankovou armádu (1945–1957). Od března 1945 do června 1945 byl jejím velitelem Dmitrij Danilovič Leljušenko. Z výzbroje této armády také pocházel známý pražský Smíchovský tank číslo 23, který sovětská vláda prostřednictvím Rudé armády věnovala na památku osvobození ČSSR hlavnímu městu Praze (v 90. letech 20. století známý též jako "Růžový tank").
Předchůdce | Dmitrij Danilovič Leljušenko | Nástupce |
---|---|---|
Jefim Grigorjevič Trocenko | velitel Zabajkalského vojenského okruhu 1938-1941 |
Jakov Grigorjevič Krejzer |
Nikolaj Ivanovič Krylov | velitel Uralského vojenského okruhu 1941-1943 |
Jakov Grigorjevič Krejzer |
Pavel Alexejevič Bělov | předseda ÚV DOSAAF 1960-1964 |
Andrej Lavrenťjevič Getman |