V současnosti je Evropská lidová strana tématem, které upoutalo pozornost mnoha lidí po celém světě. S významným dopadem na různé oblasti života vyvolal Evropská lidová strana bezprecedentní debatu a přilákal příznivce i kritiky. Jak se Evropská lidová strana stále prohlubuje v kolektivním vědomí, jeho vliv se rozšiřuje napříč mnoha sektory, od politiky po zábavu a od technologie po společnost jako celek. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Evropská lidová strana a prozkoumáme jeho aktuální význam a potenciální budoucí dopad.
Evropská lidová strana | |
---|---|
European People's Party Parti Populaire européen Europäische Volkspartei | |
Datum založení | 8. červenec 1976 |
Prezident | Manfred Weber |
Sídlo | Rue du Commerce /Handelsstraat 10 Brusel (Belgie) |
Ideologie | Liberální konzervatismus Křesťanská demokracie Proevropanismus |
Mezinárodní org. | Mezinárodní demokratická unie Centristická demokratická internacionála |
Politická skupina EP | Evropská lidová strana |
Barvy | Modrá a oranžová |
Volební výsledek | 177/705
|
Oficiální web | www.epp.eu |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Evropská lidová strana (EPP) (anglicky: European People's Party) je evropská politická strana s křesťansko-demokratickými, konzervativními a liberálně-konzervativními členskými stranami.
Založena byla především křesťansko-demokratickými stranami v roce 1976, od té doby rozšířila své členství o liberálně-konzervativní strany a strany s jinými středopravými politickými perspektivami. Dne 31. května 2022 si strana zvolila za svého předsedu Manfreda Webera.
EPP je od roku 1999 největší stranou v Evropském parlamentu a od roku 2002 v Evropské radě Je také největší stranou v současné Evropské komisi. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolaová jsou z EPP. Mnoho otců zakladatelů Evropské unie bylo také ze stran, které později vytvořily EPP. Mimo EU strana také kontroluje většinu v Parlamentním shromáždění Rady Evropy.
EPP zahrnuje hlavní středopravé strany, jako jsou CDU/CSU (Německo), Republikáni (Francie), CD&V (Belgie), PNL (Rumunsko), Fine Gael (Irsko), Národní koaliční strana (Finsko), Nová demokracie (Řecko), Forza Italia (Itálie), Lidová strana (Španělsko), Občanská platforma (Polsko) a Sociálnědemokratická strana (Portugalsko).
EPP je podle svých webových stránek „rodinou politického středopravého středu, jejíž kořeny sahají hluboko do historie a civilizace evropského kontinentu a která je průkopníkem evropského projektu od jeho počátku“.
EPP byla založena v Lucemburku dne 8. července 1976 z iniciativy Jeana Seitlingera, Lea Tindemanse a Wilfrieda Martense. Prvním předsedou strany byl zvolen belgický ministerský předseda Leo Tindemans.
Koncem 90. let vyjednal finský politik Sauli Niinistö sloučení Evropské demokratické unie (EDU), jejímž byl předsedou, do EPP. V říjnu 2002 EDU ukončila svou činnost poté, co byla formálně sloučena s EPP na speciální akci v Estorilu v Portugalsku. Jako uznání jeho úsilí byl Niinistö téhož roku zvolen čestným předsedou EPP.
EPP měla sedm předsedů:
Pořadí | Portrét | Jméno | Období | Strana | Členský stát |
---|---|---|---|---|---|
1. | Leo Tindemans
(1922–2014) |
1976–1985 | CD&V | Belgie | |
2. | Piet Bukman
(1934–2022) |
1985–1987 | CDA | Nizozemsko | |
3. | Jacques Santer
(narozen 1937) |
1987–1990 | CSV | Lucembursko | |
4. | Wilfried Martens
(1936-2013) |
1990–2013 | CD&V | Belgie | |
5. | Joseph Daul
(narozen 1947) |
2013–2019 | Republikáni | Francie | |
6. | Donald Tusk
(narozen 1957) |
2019–2022 | Občanská platforma | Polsko | |
7. | Manfred Weber
(narozen 1972) |
2022– | CSU | Německo |
Manifest zdůrazňuje:
Manifest také popisuje priority EPP pro EU, včetně:
Jako ústřední součást své kampaně k evropským volbám v roce 2009 schválila EPP na svém kongresu ve Varšavě v dubnu téhož roku svůj volební program. Manifest požadoval:
Rozkol mezi stranou Fidesz – Maďarská občanská unie a vedením EPP nastal již v květnu 2018, kdy maďarští europoslanci zvolení za antikomunistický Fidesz protestovali proti účasti Jeana-Clauda Junckera na odhalení sochy levicového filosofa Karla Marxe v německém městě Trevír: „Marxistická ideologie vedla ke smrti desítek milionů lidí a zničila životy stovkám milionů osob, (...) Oslava jejího zakladatele je výsměchem jejich památce.“
Obavy, že maďarská vládní strana Fidesz[pozn. 1] a její vůdce Viktor Orbán podkopávají právní stát v Maďarsku, způsobily rozkol v EPP před volbami do Evropského parlamentu v roce 2019. Na jedné straně se EPP léta zdráhala zabývat se postojem Fideszu proti právnímu státu, vyjádřeným v jednání Evropského parlamentu podle článku 7. Na druhé straně předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, prominentní člen EPP, prohlásil: „Domnívám se, že pro Fidesz není místo v Evropské lidové straně“. Orbánovy kampaně zaměřené na miliardáře George Sorose a Jeana-Claude Junckera přinesly názory, které zpochybňovali snahu EPP dosadit svého vedoucího kandidáta Manfreda Webera jako příštího předsedy Evropské komise.
Po letech odkládání rozhodnutí o otázce Fideszu byla EPP nakonec nucena problém řešit dva měsíce před volbami do Evropského parlamentu v roce 2019, protože 13 rozhořčených členských stran požádalo o vyloučení maďarské strany z EPP kvůli její billboardové kampani Jean-Claude Juncker. 190 ze 193 delegátů EPP podpořilo 20. března 2019 společnou dohodu s Fideszem o částečném pozastavení členství. Podle ní byl Fidesz "až do odvolání" vyloučen ze schůzí EPP a interních voleb, ale zůstal ve skupině Evropské lidové strany Evropského parlamentu. Fidesz nakonec nesplnil svůj dřívější slib, že v případě penalizace opustí EPP.
V únoru 2020 prodloužila EPP pozastavení Fideszu na neurčito.
V dubnu 2020 vydalo třináct stran v rámci EPP společné prohlášení zaměřené na Donalda Tuska, ve kterém ho požádalo, aby Fidesz ze strany vyloučil. Tři dny před tím schválil maďarský parlament zákon, který vyhlásil v Maďarsku výjimečný stav a udělil premiérovi Viktoru Orbánovi právo vládnout dekrety.
Dne 3. března 2021 premiér Viktor Orbán oznámil, že Fidesz opustí skupinu EPP poté, co změnila svá vnitřní pravidla (aby umožnila suspendování a vyloučení více poslanců a jejich skupin), ačkoli Fidesz zůstal pozastaveným členem samotné EPP. Dne 18. března 2021 se Fidesz rozhodl opustit Evropskou lidovou stranu.
V rámci EPP existují tři druhy členských organizací: řádní členové, přidružení členové a pozorovatelé. Řádnými členy jsou strany ze států EU. Mají absolutní právo hlasovat ve všech orgánech EPP a ve všech záležitostech. Přidružení členové mají stejná hlasovací práva jako řádní členové s výjimkou záležitostí týkajících se struktury nebo politik EU. Těmito přidruženými členy jsou strany z kandidátských zemí EU a zemí ESVO . Pozorovatelské strany se mohou účastnit všech aktivit EPP a účastnit se kongresů a politických shromáždění, ale nemají žádná hlasovací práva.
Zvláštní status „podpůrného člena“ uděluje předsednictvo jednotlivcům a sdružením. Přestože nemají hlasovací právo, mohou být přizváni předsedou k účasti na jednání některých orgánů strany.
Země | Český název | Originální název | Zkratka | Web | Poslanecká sněmovna křesla | Legislativa horní komora Sedadla | Postavení |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Belgie | Christen-Democratisch en Vlaams | Christen-Democratisch en Vlaams | CD&V | cdenv.be | 12/150 | 5/60 | Vláda |
Belgie | Les Engagés | Les Engagés | LE | lesengages.be | 5/150 | 2/60 | Opozice |
Bulharsko | Demokraté za silné Bulharsko | Демократи за силна България | ДСБ | dsb.bg | 7/240 | Vláda | |
Bulharsko | Svaz demokratických sil | Съюз на демократичните сили | СДС | sds.bg | 2/240 | Opozice | |
Bulharsko | Občané za evropský rozvoj Bulharska | Граждани за европейско развитие на България | ГЕРБ | gerb.bg | 59/240 | Opozice | |
Bulharsko | Hnutí "Bulharsko občanů" | Движение "България на гражданите" | ДБГ | grajdani.bg Archivováno 14. 10. 2014 na Wayback Machine. | 0/240 | Mimoparlamentní | |
Česko | KDU-ČSL | KDU-ČSL | KDU-ČSL | kdu.cz | 23/200 | 12/81 | Vláda |
Česko | TOP 09 | TOP 09 | TOP 09 | top09.cz | 14/200 | 6/81 | Vláda |
Dánsko | Konzervativní lidová strana | Det Konservative Folkeparti | C | konservative.dk | 12/179 | Opozice | |
Dánsko | Křesťanští demokraté | Kristendemokraterne | K | kd.dk | 1/179 | Opozice | |
Estonsko | Isamaa | Isamaa | I | isamaa.ee/ | 12/101 | Opozice | |
Finsko | Strana národní koalice | Kansallinen Kokoomus | Kok. | kokoomus.fi | 38/200 | Opozice | |
Finsko | Křesťanští demokraté | Kristillisdemokraatit | KD | www.kd.fi | 5/200 | Opozice | |
Francie | Republikáni | Les Républicains | LR | https://www.republicains.fr/ | 104/577 | 148/348 | Opozice |
Chorvatsko | Chorvatské demokratické společenství | Hrvatska demokratska zajednica | HDZ | hdz.hr | 62/151 | Vláda | |
Irsko | Keltský rod | Fine Gael | FG | finegael.ie | 35/160 | 15/60 | Vláda |
Itálie | Unie středu | Unione di Centro | UdC | udc-italia.it | 1/400 | 1/200 | Vláda |
Itálie | Lidová alternativa | Alternativa Popolare | AP | www.alternativapopolare.it | 0/400 | 0/200 | Mimoparlamentní |
Itálie | Forza Italia | Forza Italia | FI | www.forzaitalia.it | 45/400 | 18/200 | Vláda |
Itálie | Jihotyrolská lidová strana | Südtiroler Volkspartei | SVP | www.svp.eu | 3/400 | 2/200 | Opozice |
Itálie | Oblíbené pro Itálii | Popolari per l'Italia | PpI | www.popolariperlitalia.org | 0/400 | 0/200 | Mimoparlamentní |
Itálie | Trentinská tyrolská autonomní strana | Partito Autonomista Trentino Tirolese | PATT | www.patt.tn.it | 0/400 | 0/200 | Mimoparlamentní |
Kypr | Demokratické shromáždění | Δημοκρατικός Συναγερμός | ΔΗ.ΣΥ. | disy.org.cy | 18/56 | Vláda | |
Litva | Svaz vlasti - Litevští křesťanští demokraté | Tėvynės sąjunga - Lietuvos krikščionys demokratai | TS-LKD | tsajunga.lt | 50/141 | Vláda | |
Lotyšsko | Jednota | Vienotība | V | vienotiba.lv | 9/100 | Vláda | |
Lucembursko | Křesťanskosociální lidová strana | Chrëschtlech Sozial Vollekspartei | CSV | csv.lu | 21/60 | Opozice | |
Maďarsko | Křesťanskodemokratická lidová strana | Kereszténydemokrata Néppárt | KDNP | kdnp.hu | 17/199 | Vláda | |
Malta | Nacionalistická strana | Partit Nazzjonalista | PN | pn.org.mt | 35/79 | Opozice | |
Německo | Křesťanskodemokratická unie Německa | Christlich Demokratische Union Deutschlands | CDU | cdu.de | 151/735 | 22/69 | Opozice |
Německo | Křesťansko-sociální unie Bavorska | Christlich-Soziale Union in Bayern | CSU | csu.de | 45/735 | 4/69 | Opozice |
Nizozemsko | Křesťanskodemokratická výzva | Christen-Democratisch Appèl | CDA | cda.nl | 15/150 | 9/75 | Vláda |
Polsko | Občanská platforma | Platforma Obywatelska | PO | platforma.org | 110/460 | 41/100 | Opozice |
Polsko | Polská lidová strana | Polskie Stronnictwo Ludowe | PSL | psl.pl Archivováno 27. 6. 2020 na Wayback Machine. | 19/460 | 2/100 | Opozice |
Portugalsko | Sociálně demokratická strana | Partido Social Democrata | PSD | psd.pt | 77/230 | Opozice | |
Portugalsko | Demokratický a sociální střed - Lidová strana | Centro Democrático e Social - Partido Popular | CDS-PP | cds.pt | 0/230 | Mimoparlamentní | |
Rakousko | Rakouská lidová strana | Österreichische Volkspartei | ÖVP | oevp.at | 71/183 | 22/61 | Vláda |
Řecko | Nová demokracie | Νέα Δημοκρατία | ΝΔ | nd.gr | 158/300 | Vláda | |
Rumunsko | Národně liberální strana | Partidul Național Liberal | PNL | www.pnl.ro | 80/330 | 38/136 | Vláda |
Rumunsko | Strana lidového hnutí | Partidul Mișcarea Populară | 0/330 | 0/136 | Mimoparlamentní | ||
Rumunsko | Demokratický svaz Maďarů v Rumunsku | Uniunea Democrată Maghiară din România | UDMR | udmr.ro | 20/330 | 9/136 | Vláda |
Slovensko | Slovensko | Slovensko | Slovensko | obycajniludia.sk | 13/150 | Opozice | |
Slovensko | Křesťanskodemokratické hnutí | Kresťanskodemokratické hnutie | KDH | kdh.sk | 12/150 | Opozice | |
Slovensko | Maďarská aliance | Magyar Szövetség – Maďarská aliancia | SZÖVETSÉG–ALIANCIA | madarska-aliancia.sk | 0/150 | Mimoparlamentní | |
Slovensko | Demokraté | Demokrati | Demokrati | smedemokrati.sk | 0/150 | Mimoparlamentní | |
Slovinsko | Slovinská demokratická strana | Slovenska demokratska stranka | SDS | sds.si | 26/90 | Opozice | |
Slovinsko | Nové Slovinsko - Křesťanská lidová strana | Nova Slovenija - Krščanska ljudska stranka | NSi | nsi.si | 7/90 | Opozice | |
Slovinsko | Slovinská lidová strana | Slovenska ljudska stranka | SLS | sls.si | 0/90 | Mimoparlamentní | |
Španělsko | Lidová strana | Partido Popular | PP | pp.es | 88/350 | 97/265 | Opozice |
Švédsko | Umírněná strana | Moderata samlingspartiet | M | moderat.se | 68/349 | Vláda | |
Švédsko | Křesťanští demokraté | Kristdemokraterna | KD | kristdemokraterna.se | 19/349 | Vláda |
EPP se řídí nařízením EU č. 1141/2014 o evropských politických stranách a evropských politických nadacích a na její činnost dohlíží Úřad EU pro evropské politické strany a evropské politické nadace.
Předsednictvo je výkonným orgánem strany. Rozhoduje o obecných politických směrech EPP a předsedá jejímu politickému shromáždění. Předsednictvo se skládá z prezidenta, deseti místopředsedů, čestných předsedů, generálního tajemníka a pokladníka. Předseda skupiny ELS v Evropském parlamentu, předsedové Komise, Parlamentu a Rady a vysoký představitel (pokud jsou členem členské strany ELS) jsou všichni místopředsedové z moci úřední . Předseda EPP Manfred Weber Od 1. června 2022 je předsednictvo EPP (místopředsedové v pořadí hlasů obdržených na kongresu EPP v Rotterdamu):
Politické shromáždění definuje politické pozice EPP mezi kongresy a rozhoduje o žádostech o členství, politických směrech a rozpočtu. Politické shromáždění se skládá z určených delegátů členských stran EPP, přidružených stran, členských sdružení a dalších přidružených skupin. Politické shromáždění se schází nejméně třikrát ročně.
Kongres je nejvyšším rozhodovacím orgánem EPP. Skládá se z delegátů členských stran, sdružení EPP, poslanců Evropského parlamentu ze skupiny EPP, předsednictva EPP, národních předsedů stran a vlád a evropských komisařů, kteří patří k členské straně, přičemž počty delegátů jsou váženy podle podílu EPP na Poslanci Evropského parlamentu a jednotliví delegáti volení členskými stranami podle pravidel členských stran.
Podle stanov EPP se Kongres musí scházet jednou za tři roky, běžně se však schází i v letech voleb do Evropského parlamentu (každých pět let) a byly svolávány i mimořádné kongresy. Kongres volí předsednictvo EPP každé tři roky, rozhoduje o hlavních politických dokumentech a volebních programech a poskytuje platformu pro předsedy vlád a stranické vůdce EPP.
Lídři EPP se na summitu EPP setkávají několik hodin před každým zasedáním Evropské rady, aby formulovali společné postoje. Pozvánky zasílá předseda EPP a mezi účastníky jsou kromě členů předsednictva EPP všichni prezidenti a předsedové vlád, kteří jsou členy Evropské rady a patří k EPP; předsedové Evropského parlamentu, Evropské komise a Evropské rady a také vysoký představitel pro zahraniční věci za předpokladu, že patří k EPP; místopředsedové vlády nebo jiní ministři v případech, kdy předseda vlády země nepatří k členské straně EPP; a kde žádná členská strana EPP není součástí vlády, vůdci hlavní opoziční strany EPP.
Po vzoru summitu EPP strana také organizuje pravidelná ministerská setkání EPP před každým zasedáním Rady Evropské unie , kterých se účastní ministři, náměstci ministrů, státní tajemníci a poslanci EP v konkrétní oblasti politiky:
EPP také organizuje ad hoc pracovní skupiny k různým otázkám a také setkání se svými přidruženými členy v Evropské komisi . Rovněž zve jednotlivé komisaře na schůzky vrcholných schůzek EPP a na ministerská zasedání EPP.
Po změnách nařízení EU, které upravuje eurostrany v roce 2007, je EPP, stejně jako ostatní evropské politické strany, odpovědná za organizování celoevropské kampaně k evropským volbám každých pět let. Podle Lisabonské smlouvy musí strany představit kandidáty na předsedu Evropské komise, ale EPP to již učinila tím, že v dubnu 2009 podpořila José Manuela Barrosa na druhé funkční období.
V roce 2014 proběhla první plnohodnotná kampaň EPP před evropskými volbami téhož roku. Strana nominovala bývalého lucemburského premiéra Jeana-Clauda Junckera jako svého kandidáta na předsedu Evropské komise a vedla celoevropskou kampaň v koordinaci s národními kampaněmi všech svých členských stran.
Od prosince 2019 bude EPP předsedat Evropské komisi s Ursulou von der Leyenová (CDU).
Instituce | Počet sedadel |
---|---|
Evropský parlament | 187/705 |
Výbor regionů | 125/350 |
Evropská komise | 10/27 |
Evropská rada
(hlavy států a vlád) |
7/27 |
Rada Evropské unie
(ministři vlád států) |
11/27 |
Po vítězství EPP ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 byla Ursula von der Leyen nominována EPP předsedkyní Komise . Byla schválena Evropskou radou a zvolena absolutní většinou v Evropském parlamentu. Dne 1. prosince 2019 se von der Leyenova komise oficiálně ujala úřadu. Zahrnuje 10 funkcionářů EPP z celkového počtu 27 komisařů.
Stát | Portrét | Komisař | Portfolio | Politická strana |
---|---|---|---|---|
Německo | Ursula von der Leyenová | Prezidentka | CDU | |
Lotyšsko | Valdis Dombrovskis | Výkonný viceprezident – Ekonomika, která pracuje pro lidi, obchod | Jednota | |
Chorvatsko | Dubravka Šuica | Viceprezidentka – Demokracie a demografie | HDZ | |
Řecko | Margaritis Schinas | Viceprezident – Propagace evropského způsobu života | ND | |
Rakousko | Johannes Hahn | Komisař pro rozpočet a správu | ÖVP | |
Irsko | Mairead McGuinness | Komisařka pro finanční stabilitu, finanční služby a unii kapitálových trhů | FG | |
Bulharsko | Marija Gabrielová | Komisařka pro inovace, výzkum, kulturu, vzdělávání a mládež | GERB | |
Kypr | Stella Kyriakidesová | Komisařka pro zdraví a bezpečnost potravin | DISY | |
Rumunsko | Adina-Ioana Văleanová | Komisařka pro dopravu | PNL | |
Maďarsko | Olivér Várhelyi | Komisař pro sousedství a rozšíření | EPP
(Nezávislý na národní úrovni, ale přidružený k EPP na úrovni EU) |
EPP má v Evropském parlamentu největší skupinu. V současné době má v Evropském parlamentu 182 poslanců a jejím předsedou je německý europoslanec Manfred Weber.
V každých volbách do Evropského parlamentu jsou kandidáti zvolení na listinách členských stran EPP povinni vstoupit do skupiny EPP v Evropském parlamentu.
Skupina EPP zastává pět ze čtrnácti místopředsedů Evropského parlamentu.
EPP má 10 z 27 hlav států nebo předsedů vlád EU, kteří se účastní summitů EPP v rámci přípravy Evropské rady (k říjnu 2021):
Členský stát | Portrét | Zástupce | Titul | Politická strana | Člen Rady od r |
---|---|---|---|---|---|
Rakousko | Karl Nehammer | Kancléř | ÖVP | 6. prosince 2021 | |
Chorvatsko | Andrej Plenković | Premiér | HDZ | 19. října 2016 | |
Kypr | Nicos Anastasiades | Prezident | DISY | 28. února 2013 | |
Řecko | Kyriakos Mitsotakis | Premiér | ND | 8. července 2019 | |
Lotyšsko | Arturs Krišjānis Kariņš | Premiér | Jednota | 23. ledna 2019 | |
Litva | Ingrida Šimonytė | Premiérka | EPP | 11. prosince 2020 | |
Rumunsko | Klaus Iohannis | Prezident | PNL | 21. prosince 2014 | |
Švédsko | Ulf Kristersson | Premiér | M | 18. října 2022 |
Prostřednictvím svých přidružených a pozorovatelských stran má EPP pět hlav států nebo vlád v zemích mimo EU:
Stát | Portrét | zástupci | Titul | Politická strana | Od té doby u moci |
---|---|---|---|---|---|
Srbsko | Aleksandar Vučić | Prezident | SNS | 31. května 2017 | |
Srbsko | Ana Brnabić | Premiérka | SNS | 29. června 2017 | |
Bosna a Hercegovina | Šefik Džaferović | Bosniak Člen předsednictví | SDA | 20. listopadu 2018 | |
Moldavsko | Maia Sandu | Prezidentka | PAS | 24. prosince 2020 | |
Moldavsko | Natalia Gavrilița | Premiérka | PAS | 6. srpna 2021 |
Skupina EPP v Parlamentním shromáždění Rady Evropy hájí svobodu projevu a informací, jakož i svobodu pohybu myšlenek a náboženskou toleranci. Prosazuje princip subsidiarity a místní autonomie, jakož i obranu národnostních, sociálních a jiných menšin. Skupinu EPP/CD vede Aleksander Pociej, člen Polské občanské platformy.
Skupina EPP/CD zahrnuje také členy ze stran, které se samotnou EPP nesouvisí, včetně členů Vlastenecké unie (Lichtenštejnsko), Strany progresivních občanů (Lichtenštejnsko) a Národní a demokratické unie (Monako).
„Skupina EPP a podobně smýšlející skupiny“ v Parlamentním shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) je nejaktivnější politickou skupinou v tomto orgánu. Skupina se pravidelně schází a prosazuje postoje EPP. Členové skupiny EPP se rovněž účastní volebních monitorovacích misí OBSE.
Skupině předsedá Walburga Habsburg Douglas (Švédsko) a jejími místopředsedy jsou Consiglio Di Nino (Kanada), Vilija Aleknaitė Abramikiene (Litva), Laura Allegrini (Itálie) a George Tsereteli (Gruzie).
Skupina rovněž zahrnuje členy stran, které nejsou spřízněny s EPP, ale tvoří „stejně smýšlející“ strany. Mezi nimi jsou členové Vlastenecké unie (Lichtenštejnsko), Unie pro knížectví (Monako), Konzervativní strany (Spojené království), Konzervativní strany Kanady a Republikánské strany (USA).
EPP je také přítomná a aktivní v Parlamentním shromáždění Severoatlantické aliance (NATO) a tvoří zde skupinu „EPP a přidružení členové“. Vede ji německý politik CDU Karl Lamers, který je také současným předsedou Shromáždění. Skupina také zahrnovala členy Konzervativní strany Kanady a Republikánské strany (USA), ale nyní jsou členy konzervativní skupiny.
EPP má úzké vztahy s Mezinárodním republikánským institutem (IRI), organizací financovanou vládou USA zejména za účelem podpory demokracie a demokratizace. EPP a IRI spolupracují v rámci Evropské iniciativy partnerství.
EPP je evropským křídlem dvou globálních středopravých organizací, Mezinárodní demokratická unie (IDU) a Křesťanskodemokratická internacionála (CDI).
Po revizi nařízení EU, které upravuje evropské politické strany v roce 2007 a které umožňuje vytváření evropských nadací přidružených k eurostranám, založila EPP v témže roce svou oficiální nadaci/think tank Centrum pro evropská studia (CES), které bylo později přejmenován jako Martens Center. Jeho členy jsou všechny hlavní národní think-tanky a nadace přidružené k členským stranám EPP: Nadace Konrada Adenauera (CDU), Nadace Hannse Seidela (CSU), Nadace pro analýzu a sociální studia (PP), Institut Constantinose Karamanlise pro Demokracie (ND), Nadace Jarla Hjalmarsona (MOD), Politická akademie Rakouské lidové strany (ÖVP), Institut pro křesťansko-demokratickou politiku (KDU-ČSL), TOPAZ (TOP 09) a další. Během volební kampaně do Evropského parlamentu v roce 2009 spustilo středisko webový modul kampaně tellbarroso.eu na podporu Jose Manuela Barrosa, kandidáta EPP na znovuzvolení předsedou Komise.
V roce 2014 na počest Wilfrieda Martense – zesnulého prezidenta EPP, který také CES založil – změnil svůj název na Martens Center.
Současným prezidentem Martensova centra je bývalý slovenský premiér Mikuláš Dzurinda.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku European People's Party na anglické Wikipedii.