Téma Farní vikář je jedním z témat, které postupem času upoutalo pozornost mnoha lidí. Ať už kvůli svému významu v historii, jeho dopadu na současnou společnost nebo jeho významu v akademické oblasti, Farní vikář byl předmětem studia, debat a úvah. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Farní vikář, od jeho původu a vývoje až po jeho vliv v různých oblastech. Prostřednictvím hluboké a podrobné analýzy se budeme snažit lépe porozumět důležitosti a roli, kterou Farní vikář hraje v dnešním světě. Není pochyb o tom, že Farní vikář je téma, které v mnoha lidech nadále vyvolává zájem a zvědavost, a doufáme, že budeme schopni nabídnout úplný a obohacující přehled tohoto fascinujícího tématu.
Farní vikář (často též zvykově kaplan) je v katolické církvi kněz ustanovený v určité farnosti k tomu, aby společně s duchovním správcem dotyčné farnosti a pod jeho vedením pracoval v pastorační službě. Zejména v dřívější době často býval farní vikář označován zvykově jako kaplan (v některých českých diecézích je toto označování uznané biskupskou konferencí). V nyní platném Kodexu kanonického práva (CIC) z roku 1983 je postavení farního vikáře upraveno zejména v kánonech 545 až 552.
Farního vikáře ustanovuje místní ordinář; jestliže to považuje za vhodné, učiní tak až po projednání s duchovním správcem dotyčné farnosti a s příslušným děkanem či okrskovým vikářem. Farní vikář je zpravidla povinen pomáhat duchovnímu správci v celé farní službě s výjimkou sloužení mše za lid.
V jedné farnosti může být jmenováno i více farních vikářů, popřípadě může být farní vikář ustanoven jen pro část farnosti, pro určitou skupinu křesťanů v určité farnosti nebo i pro více farností (to však není obvyklé). Při uvolnění úřadu duchovního správce přebírá farní vikář (je-li jich více, pak nejstarší z nich z hlediska jmenování) prozatímně správu farnosti až do ustanovení administrátora.
V praxi bývá novokněz zpravidla ustanoven farním vikářem v některé z větších farností a teprve po několika letech je mu svěřena funkce duchovního správce.
Od účinnosti CIC 1983 je znám pouze jeden typ farního vikáře. Před rokem 1983 existovalo více typů farních vikářů, konkrétně CIC 1917 stanovil těchto pět typů:
V České republice bývají farní vikáři ustanovováni většinou v těchto farnostech:
Farním vikářem však může být ustanoven také například dosavadní duchovní správce farnosti, který pro svůj věk už nemůže nebo nechce vykonávat úřad duchovního správce v plném rozsahu, nebo jeden z řeholních kněží, jemuž je místním ordinářem svěřena správa nějaké farnosti.