Fermium

Fermium
  5f12 7s2
(257) Fm
100
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, číslo Fermium, Fm, 100
Cizojazyčné názvy lat. Fermium
Skupina, perioda, blok 7. perioda, blok f
Chemická skupina Aktinoidy
Identifikace
Registrační číslo CAS
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost 257,092
Iontový poloměr Fm2+: 115 pm,
Fm3+: 97 pm,
Fm4+: 84 pm
Elektronová konfigurace 5f12 7s2
Oxidační čísla III
Elektronegativita (Paulingova stupnice) 1,3
Ionizační energie
První 6,68 eV
Druhá 12,51 eV
Třetí 22,5 eV
Mechanické vlastnosti
Skupenství pevné
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání 1527 °C (1 800,15 K)
Bezpečnost
Radioaktivní
Radioaktivní
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P

{{{izotopy}}}

Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Er
Einsteinium Fm Mendelevium

Fermium (chemická značka Fm) je dvanáctým členem z řady aktinoidů, osmým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader plutonia. Bylo pojmenováno po významném jaderném fyzikovi Enricu Fermim.

Fermium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů.

Fyzikálně-chemické vlastnosti

Fermium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty.

Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů. Proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.

O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo.

Historie

Enrico Fermi

Jako první identifikoval fermium Albert Ghiorso v prosinci roku 1952 na kalifornské univerzitě v Berkeley. Výchozím materiálem byl spad po výbuchu nukleární bomby testované v rámci „Operace Ivy“ v listopadu 1952. Identifikovaným izotopem bylo 255Fm, které vzniklo z jádra 238U postupným pohlcením 17 neutronů a následnými osmi β přeměnami. Tento objev byl utajován až do roku 1955 vzhledem k probíhající studené válce mezi oběma jadernými velmocemi.

První umělá syntéza fermia se uskutečnila v roce 1953Nobelově fyzikálním institutu ve Stockholmu bombardováním jader 238U jádry izotopu kyslíku 16O.

 238
92
 U +  16
8
 O →  250
100
 Fm + 4  1
0
 n

Je známo celkem 20 izotopů fermia, z nichž nejstabilnější jsou 257Fm s poločasem přeměny 100,5 dne, 253Fm s poločasem 3 dny a 252Fm s poločasem 25,39 hodiny.

Odkazy

Reference

  1. Ghiorso, A., Thompson, S. G.; Higgins, G. H. ; Seaborg, G. T.; Studier, M. H.; Fields, P. R.; Fried, S. M.; Diamond, H.; Mech, J. F.; Pyle, G. L.; Huizenga, J. R.; Hirsch, A.; Manning, W. M.; Browne, C. I.; Smith, H. L.; Spence, R. W. New Elements Einsteinium and Fermium, Atomic Numbers 99 and 100. Physical Review. 1955, roč. 99, s. 1048–1049. Dostupné online. DOI 10.1103/PhysRev.99.1048. 
  2. Albert Ghiorso. Einsteinium and Fermium . Chemical and Engineering News, 2003. Dostupné online. 
  3. Atterling, Hugo, Forsling, Wilhelm; Holm, Lennart W.; Melander, Lars; Åström, Björn. Element 100 Produced by Means of Cyclotron-Accelerated Oxygen Ions. Physical Review. 1954, roč. 95, s. 585–586. DOI 10.1103/PhysRev.95.585.2. 

Literatura

  • Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Související články

Externí odkazy