František Ondřej Hirnle
V současném kontextu se František Ondřej Hirnle stal relevantním tématem velkého zájmu širokého spektra veřejnosti. Ať už díky svému dopadu na společnost, historickému významu nebo vlivu v profesní oblasti, František Ondřej Hirnle upoutal pozornost lidí různého věku, kultur a profesí. V tomto článku do hloubky prozkoumáme různé aspekty související s František Ondřej Hirnle, od jeho počátků až po jeho dnešní pozici. Budeme analyzovat jeho důležitost, jeho důsledky a to, jak utvářel nebo bude utvářet svět kolem nás. Bez ohledu na vaše předchozí znalosti o František Ondřej Hirnle vám tento článek poskytne cenné informace a vyzve vás k zamyšlení nad jeho významem ve vašem životě.
| František Ondřej Hirnle | |
|---|---|
| Narození | 4. prosince 1726 Praha  České království |
| Úmrtí | 25. května 1773 (ve věku 46 let) Kroměříž  Moravské markrabství |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Vídni |
| Povolání | sochař, štuk, štukatérství a štukatér |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
František Ondřej Hirnle (též Hienrle) (pokřtěn 4. prosince 1726 Praha – 25. května 1773 Kroměříž) byl český sochař a štukatér.
Život
Jeho otcem byl sochař Karel Josef Hiernle. Absolvoval vídeňskou Akademii výtvarných umění u Balthasara Ferdinanda Molla. Od roku 1758 působil v Kroměříži, kde si založil dílnu. V roce 1759 se mu v Kroměříži narodil syn Antonín František, jehož kmotrem se stal malíř Franz Anton Maulbertsch a v roce 1760 dcera Eva Františka (Barbora Karolína škrtnuto), které byl za kmotra další malíř Karel Adolph z Freenthalu (1715-1771). V roce 1768 zakoupil od manželů Maiti (původem italská rodina městských kominíků) dům číslo 143 na Riegerově náměstí (dnešní č.p. 140/51 - nemovitá Kulturní památka České republiky s číslem 30382/7-6009). Zemřel v roce 1773, vdova Emerentiana jej přežila o mnoho let a teprve v roce 1800 dům prodala.
Tvorba
Tvořil v rokokovém stylu. Jeho tvorba je typická štíhlými, protáhlými postavami, která mají menší hlavy a dlouhé krky. Sochy působí nepřítomným výrazem a jsou bez emocí.
- Náhrobek olomouckého biskupa Leopolda Egkha v kroměřížském kostele svatého Mořice z roku 1764.
- Kostel Nejsvětější Trojice ve Fulneku – výzdoba pro hlavní oltář a kazatelnu, 6 retabul pro boční oltáře a oltářní figurální plastiky
- Kostel svatého Jana Nepomuckého (Prostějov) – řezbářské práce
- Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Kroměříž) – hlavní oltář
- Manský sál (Kroměříž) v II. patře Arcibiskupského zámku v Kroměříži – výzdoba
- Sochy, štuky a oltáře v zámecké kapli sv. Šebestiána v Kroměříži
- Letní rezidence Kroměříž – štuková výzdoba
- Kostel svatého Františka Xaverského (Uherské Hradiště) – sochy svaté Uršuly a svaté Kateřiny Sienské v kapli sv. Anny
- Socha svatého Vendelína na Velehradě
Galerie
-
Náhrobek biskupa Egkha kroměřížském kostele svatého Mořice -
Oltář sv. Augustina v kostele Nejsvětější Trojice ve Fulneku -
Oltář v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kroměříži -
Socha svatého Vendelína na Velehradě
_%E2%80%93_idt-002.jpg)
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o úmrtí
- ↑ František Ondřej Hirnle . Archiv výtvarného umění, 2015 . Dostupné online.
- ↑ a b c NECKAŘOVÁ, Miroslava. Oltáře kostela sv. Jakuba Většího v Kostelci na Hané. , 2012 . Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Prof. PhDr. Ladislav Daniel, Ph.D.. s. 8-. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Kroměříž), sign. 7945, folium 308.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Kroměříž), sign. 7945, folium 321.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky . Praha: Národní památkový ústav . Identifikátor záznamu 141823 : Měšťanský dům Hirnlův. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
- ↑ PEŘINKA, František Vácslav. Dějiny města Kroměříže. 3. díl, Obsahující místopis / František Vácslav Peřinka. Kroměříž: Městský osvětový sbor, 1940. 956 s.
- ↑ JŮZLOVÁ, Jana; KOČÍ, Antonín. Česko. Praha: Euromedia Group, k.s. - Knižní klub, 2005. ISBN 80-242-1525-X. Kapitola Hiernle František Ondřej, s. 125.
- ↑ Socha svatého Vendelína na Velehradě
