V dnešním světě je Hermann von Loebl téma, které vyvolalo velký zájem a debaty v různých oblastech společnosti. Od svého dopadu na ekonomiku až po vliv na populární kulturu se Hermann von Loebl stal ústředním bodem diskuse. Jak se přesouváme do 21. století, je zásadní pochopit a analyzovat roli Hermann von Loebl v našich životech, a to jak individuálně, tak kolektivně. Tento článek zkoumá různé aspekty a perspektivy související s Hermann von Loebl a zabývá se jeho významem a rozsahem v dnešním světě.
Hermann von Loebl | |
---|---|
Ministr pro haličské záležitosti | |
Ve funkci: 16. prosince 1897 – 5. března 1898 | |
Panovník | František Josef I. |
Předseda vlády | Paul Gautsch |
Předchůdce | Edward Rittner |
Nástupce | Adam Jędrzejowicz |
Doživotní člen rakouské Panské sněmovny | |
Ve funkci: 17. března 1898 – 12. března 1907 | |
Panovník | František Josef I. |
Tajný rada | |
Ve funkci: 1889 – 12. března 1907 | |
Panovník | František Josef I. |
11. moravský místodržitel | |
Ve funkci: 1888 – 1893 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Bedřich Ervín z Schönbornu |
Nástupce | Alois von Spens-Booden |
Narození | 18. prosince 1835 Drohobyč Rakouské císařství |
Úmrtí | 11. března 1907 (ve věku 71 let) Lvov Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Lyčakivský hřbitov |
Choť | Bedřiška Leśniewiczová |
Alma mater | Lvovská univerzita |
Profese | státní úředník a politik |
Ocenění | Řád železné koruny |
Commons | Hermann Loebl |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hermann svobodný pán von Loebl (29. prosince 1835 Drohobyč – 12. března 1907 Lvov) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, ministr pro haličské záležitosti v první vládě Paula Gautsche a moravský místodržící.
Byl synem Antona Loebla, státního úředníka v Haliči. Vystudoval právo na Lvovské univerzitě a od roku 1857 pracoval ve státních službách. Svou kariéru začal jako konceptní praktikant u haličského místodržitelství ve Lvově, v Haliči poté působil u několika okresních úřadů, v roce 1871 se stal okresním hejtmanem v Czortkowě ve východní Haliči. V roce 1873 ho Agenor Gołuchowski povolal zpět do Lvova na haličské místodržitelství, kde byl referentem zemské školní rady a šéfem prezidiální kanceláře. V letech 1883–1888 byl viceprezidentem haličského místodržitelství. V letech 1888-1893 zastával post místodržitele na Moravě.
Po odchodu z Brna žil několik let v soukromí, ale od roku 1896 byl členem říšského soudu ve Vídni. Vrchol jeho politické kariéry nastal za první vlády Paula Gautsche, v níž se stal ministrem pro haličské záležitosti. Funkci zastával v období 16. prosince 1897 – 5. března 1898. Po pádu Gautschovy vlády odešel do soukromí a v roce 1898 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny.
V roce 1887 byl povýšen do šlechtického stavu a v roce 1893 získal titul barona. Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny a Leopoldova řádu. Ve svém rodišti v Drohobyči byl jmenován čestným občanem, během svého působení na Moravě získal čestné občanství v Uherském Hradišti.