V tomto článku prozkoumáme Ivan Bukovčan, téma, které vyvolalo zájem a diskusi v různých oblastech. Od svého vzniku Ivan Bukovčan upoutal pozornost mnoha lidí a vyvolal různé pohledy a názory. Postupem času se Ivan Bukovčan vyvíjel a stal se relevantním tématem v dnešní společnosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a perspektivy související s Ivan Bukovčan s cílem nabídnout komplexní a vyvážený pohled na toto téma. Kromě toho budeme analyzovat jeho dopad na různá odvětví a jak ovlivnil způsob, jakým čelíme a řešíme výzvy, které se objevují.
Ivan Bukovčan | |
---|---|
Narození | 15. září 1921 Banská Bystrica |
Úmrtí | 25. května 1975 (ve věku 53 let) Bratislava |
Místo pohřbení | Hřbitov Slávičie údolie |
Povolání | spisovatel a dramatik |
Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Ivan Bukovčan (15. září 1921, Banská Bystrica – 25. května 1975, Bratislava) byl slovenský dramatik a filmový scenárista. Používal i pseudonym Buk. Je autorem scénáře oceňovaného snímku Medená veža.
Narodil se v lesnické rodině (otec Vojtech Bukovčan, matka Alenka rod. Buková). Od roku 1932 studoval na gymnáziu v Prešově, od 1935 v Praze, pak znovu v Prešově, kde roku 1940 maturoval, v letech 1940–1944 vystudoval právo na Právnické fakultě Slovenské univerzity v Bratislavě.
Od roku 1945 působil jako redaktor v Košicích a v Bratislavě, v letech 1946–1947 jako parlamentní zpravodaj a šéfredaktor filiálky deníku Národná obroda v Praze, od roku 1947 spolupracoval s dramaturgií Československého státního filmu v Bratislavě, kde pracoval až do své smrti jako dramaturg.
V roce 1974 dostal státní cenu SSR a v roce 1975 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.
Začínal jako filmový recenzent ještě v době vysokoškolských studií. Vztah k divadelnímu a filmovému umění ovlivnil jeho pražský pobyt (představení E. F. Buriana, Voskovce a Wericha). V první fázi tvůrčí aktivity v poválečných letech se věnoval hlavně publicistice a reportážím z cest, v poválečném období se pokoušel zachytit válkou zničenou Evropu.
Jeho dramatický debut – veselohra Surovô drevo (1954) je poznamenána schematismem. V 60. letech se angažoval hlavně ve filmové a televizní scenáristice, jakož i dramatice, která převládá v poslední etapě jeho tvorby po roce 1967. Zařadil se k hlavním tvůrcům tohoto žánru, přičemž stavěl zejména na psychologicky prokreslených charakterech. Jako dramaturg pracoval na námětech a scénářích, adaptoval cizí náměty ve filmových scénářích i ve vlastních hrách, přepracovával též vlastní prózu na scénáře nebo filmové scénáře na divadelní hry.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ivan Bukovčan na slovenské Wikipedii.