V dnešním světě se Józef Beck stal tématem obecného zájmu, které upoutalo pozornost mnoha diváků. Ať už kvůli své relevanci v současné společnosti nebo jejímu dopadu na historii, Józef Beck dokázal vytvořit širokou škálu názorů a pohledů. Od svého vlivu na populární kulturu až po jeho dopady na globální ekonomiku, Józef Beck byl předmětem bezpočtu debat a diskuzí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Józef Beck, analyzujeme jeho význam, jeho vývoj v čase a jeho důsledky v různých oblastech. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se budeme snažit nabídnout komplexní vizi, která nám umožní pochopit důležitost a dopad Józef Beck v dnešním světě.
Józef Beck | |
---|---|
V roce 1936 jako ministr zahraničních věcí. | |
Ministr zahraničních věcí Polska | |
Ve funkci: 2. listopadu 1932 – 30. září 1939 | |
Předchůdce | August Zaleski |
Nástupce | August Zaleski |
Stranická příslušnost | |
Členství | Bezpartijní blok pro spolupráci s vládou |
Vojenská služba | |
Doba služby | 1918–1930 |
Narození | 4. října 1894 Varšava, Ruské impérium (dnešní Polsko) |
Úmrtí | 5. června 1944 (ve věku 49 let) Stănești |
Příčina úmrtí | tuberkulóza |
Místo pohřbení | Vojenský hřbitov na Powązkach ve Varšavě |
Alma mater | Lvovská polytechnika |
Profese | voják, diplomat a politik |
Ocenění | Řád bílé orlice Řád státního znaku 1. třídy komandér Řádu čestné legie památeční medaile za válku 1918-1921 Kříž za chrabrost … více na Wikidatech |
Commons | Józef Beck |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Józef Beck (4. října 1894 Varšava – 5. června 1944 Stăneşti, Rumunsko) byl polský ministr zahraničí ve třicátých letech 20. století.
Patřil mezi klíčové muže tzv. sanačního režimu. V roce 1930 se stal náměstkem ministra zahraničí. Od roku 1932 až do roku 1939 zastával funkci ministra zahraničí. Věřil ve spolupráci s Německem. Prosazoval silně protičeskoslovenskou politiku a v roce 1938 si pod vojenským nátlakem vynutil vydání větší části Těšínska. Odmítl však požadavek Němců na město Gdaňsk a koridor přes polské území k němu. Po rozbití Československa přijal anglické záruky na nezávislost Polska. Po přepadení Polska Německem a Sovětským svazem se uchýlil spolu s vládou do Rumunska, kde byl internován. V roce 1944 v Rumunsku zemřel na tuberkulózu.