V dnešním světě je Jacob Arcadelt i nadále tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, politiku nebo populární kulturu, Jacob Arcadelt nadále vyvolává debaty a úvahy v různých oblastech. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Jacob Arcadelt, analyzujeme jeho důležitost, důsledky a možné budoucí perspektivy. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se snažíme dále porozumět významu Jacob Arcadelt dnes, stejně jako jeho potenciálnímu vlivu na budoucnost současné společnosti.
Jacob Arcadelt | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 1505 Namur |
Úmrtí | 14. října 1568 (ve věku 62–63 let) Paříž |
Povolání | hudební skladatel a precentor |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jacob Arcadelt nebo Jacques Arcadelt (asi 1507? – 4. října 1568) byl franko-vlámský renesanční hudební skladatel.
Velmi málo je známo o jeho původu a mládí. Na vlámský původ je usuzováno z pravopisu jeho jména. Mohl pocházet z blízkosti Lutychu nebo Namuru (dnes v Belgii). Ještě jako mladík se přestěhoval do Itálie. Koncem dvacátých let 16. století žil ve Florencii, a měl tedy příležitost se setkat s Philippem Verdelotem, který komponoval první madrigaly.
V roce 1538 nebo těsně před tímto rokem přišel do Říma, kde získal angažmá v papežském sboru baziliky svatého Petra. V roce 1539 je uváděn jako kapelník Juliovy kapely jistý Jacobus Flandrus. Nelze však s jistotou říci, že jde o Jacoba Arcadelta. O několik měsíců později se stal členem sboru Sixtinské kaple, kde měl titul „magister puerorum“. Téhož roku publikoval nejméně čtyři knihy svých madrigalů. První z těchto sbírek dosáhla 45 vydání a stala se tak nejčastěji vydávanou sbírkou madrigalů té doby.
Arcadelt zůstal v Římě jako zpěvák v Sixtinské kapli až do roku 1551 z krátkou přestávkou v roce 1547, kdy byl na návštěvě Francie. V této době, patrně v roce 1542, se seznámil s Michelangelem, ale Arcadeltovo zhudebnění dvou Michelangelových sonetů zůstalo bez odezvy, patrně proto, že (jak plyne z Michelangelových dopisů) sochař sám sebe považoval za nemuzikálního a neschopného ocenit Arcadelovo dílo. Zaplatil však skladateli kusem saténu vhodným pro ušití dubletu.
V roce 1551 Arcadelt opustil Itálii a vrátil se do Francie, kde pak prožil zbytek svého života. Za svého pobytu v Itálii složil přes 200 madrigalů. Ve Francii vstoupil v Lotrinsku do služeb kardinála Charlese de Guise. V roce 1557 publikoval sbírku mší dedikovanou svému novému zaměstnavateli. V této publikaci je zmiňován jako člen královské kapely, a tudíž musel sloužit jak králi Jindřichu II. (zemřel v roce 1559), tak jeho nástupcům Františku II. a Karlu IX.
François Rabelais zvěčnil Arcadelta v úvodu IV. dílu knihy Gargantua a Pantagruel, kde ho řadí mezi Clémenta Janequina a Claudina de Sermisy jako člena pěveckého sboru zpívajícího píseň, ve které se Priapos pyšní bohům na ostrově Olympus, jak defloroval svou nevěstu.
Během své dlouhé hudební kariéry Arcadelt komponoval jak hudbu náboženskou, tak i světskou. Zanechal celkem 24 motet, 125 francouzských šansonů, přibližně 250 madrigalů (u cca padesáti je autorství nejisté), tři mše, třikrát Nářek Jeremiášův a tři Magnificat. Mnoho dalších madrigalů přežívá anonymně v různých sbírkách.
Moderní edice souhrnného díla byla publikována v deseti svazcích v edici Corpus mensurabilis musicae. První svazek obsahuje mše, 2. až 9. svazek světské skladby. Moteta a zbývající duchovní skladby jsou obsahem svazku 10.
Následující seznam obsahuje originální publikace.
Řada dalších madrigalů je v obsažena v jiných sbírkách, resp. v rukopise (1537–1559)
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jacques Arcadelt na anglické Wikipedii.