V tomto článku prozkoumáme dopad Jan Balabán v naší současné společnosti. Od svého vzniku až po svůj vývoj hraje Jan Balabán klíčovou roli v různých aspektech našeho každodenního života. V průběhu historie byl Jan Balabán zdrojem debat a zájmu, probouzel vášně a generoval úvahy o jeho vlivu v různých oblastech. Prostřednictvím tohoto článku budeme analyzovat význam Jan Balabán dnes a jak utvářel naše vnímání, chování a rozhodnutí. Kromě toho prozkoumáme různé perspektivy týkající se Jan Balabán a představíme komplexní a kritickou vizi, která vybízí k zamyšlení a hluboké analýze její role v naší společnosti.
Mgr. Jan Balabán | |
---|---|
Jan Balabán (2009) | |
Narození | 29. ledna 1961 Šumperk |
Úmrtí | 23. dubna 2010 (ve věku 49 let) Ostrava |
Místo pohřbení | hřbitov ve Sněžném |
Povolání | jazykovědec, spisovatel, překladatel, novinář, scenárista, kritik umění, publicista a redaktor |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Palackého |
Témata | překlady z angličtiny, česká próza, komiks a výtvarná kritika |
Ocenění | Litera za prózu (2005) Magnesia Litera Kniha roku (2011) |
Příbuzní |
|
Vlivy | William Faulkner |
oficiální stránka | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Balabán (29. ledna 1961 Šumperk – 23. dubna 2010) byl český prozaik, výtvarný kritik, publicista a překladatel. Jeho bratr je akademický malíř Daniel Balabán.
Od jednoho roku věku žil v Ostravě. Vystudoval obor čeština – angličtina na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Po ukončení studia pracoval jako technický překladatel ve Vítkovických železárnách, později se živil jako překladatel na volné noze (do češtiny převedl mimo jiné tituly H. P. Lovecrafta a T. Eagletona). Od roku 2007 pravidelně přispíval do časopisu Respekt. Uváděl řadu výstav výtvarníků v regionu Frýdek-Místek, Hlučín, Ostrava, Olomouc. Napsal úvodní texty do katalogů výstav.
Byl dvakrát ženatý (podruhé s Petrou Sasínovou), měl dvě děti.
Pojilo jej úzké přátelství s ostravským básníkem Petrem Hruškou. Jejich přátelství se promítalo i do literární roviny, protože si vzájemně byli prvními čtenáři a kritiky svých textů.
V roce 2011 vyšla k Balabánovým nedožitým padesátinám kniha vzpomínek jeho přátel Honzo, ahoj! Setkání s Janem Balabánem. Knihu uspořádala Daniela Iwashita s Michalem Plzákem. V témže roce o Janu Balabánovi vznikl v režii Petry Všelichové televizní dokument.
Kniha povídek Možná že odcházíme byla v anketě Lidových novin vyhlášena Knihou roku 2004 a získala Magnesii Literu 2005 za prózu a nominaci na Státní cenu za literaturu 2004. V roce 2010 byl jeho román Zeptej se táty oceněn v anketě Lidových novin jako Kniha roku. Za tento román získal posmrtně také ocenění Magnesia Litera 2011 – Kniha roku. Časopis A2 zařadil knihu Jsme tady v roce 2020 do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.
Nejčastějším Balabánovým žánrem je existenciální povídka zachycující své hrdiny v životní krizi. Jeho tvorba se vyznačuje vážným tónem a smutnou až ponurou atmosférou, s níž pojednává tragiku a bolestnost individuálních osudů nejrůznějším způsobem „poničených, bloudících lidí, odcizených světu i sobě samým“. Byla ovlivněna specifickým prostředím Ostravy i křesťanstvím, konkrétně prostředím Českobratrské církve evangelické.