V dnešním světě se Jan Kutálek stal tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Ať už se jedná o dopad na společnost, historický význam nebo budoucí důsledky, Jan Kutálek upoutal pozornost mnoha lidí na celém světě. V tomto článku důkladně prozkoumáme všechny aspekty Jan Kutálek, od jeho počátků až po jeho dnešní vliv. Budeme analyzovat jeho dopad v různých oblastech a také perspektivy, které kolem tohoto tématu existují. Tento článek má pro každého něco, ať už jste odborník v oboru nebo se jen chcete dozvědět více o Jan Kutálek.
Jan Kutálek | |
---|---|
Narození | 20. července 1917 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 20. května 1987 (ve věku 69 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Povolání | sochař, keramik a kreslíř |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jan Kutálek (20. července 1917 v Praze – 20. května 1987 tamtéž) byl český výtvarník, sochař-keramik, známý pro svou originální keramickou figurální i reliéfní tvorbu inspirovanou především českým bájeslovím a pohádkami.
Narodil se v Praze-Nuslích a dětství prožil spolu s o tři roky starším bratrem Gabrielem (stavební inženýr) v rodině poštovního úředníka. Otce však ztratil již v osmi letech a tak vyrůstal za podpory matky, která byla školená výtvarnice - vyšívačka. V roce 1933 nebyl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu a tak nastoupil studia v soukromé malířské škole Rudolfa Vejrycha, kterou však pro přílišné zaměření na akademickou malbu opustil v roce 1935. V následujícím roce cestuje po Rakousku, Jugoslávii a Itálii.
Po návratu dobrovolně nastoupil k dragounskému pluku v Terezíně, kde sloužil v letech 1936–1939. Od roku 1940 začal dráhu samostatného výtvarníka. Ve snaze doplnit si akademické vzdělání nastoupil v roce 1945 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Karla Pokorného, seznal však, že jeho výtvarné cítění i technika jsou již plně rozvinuté a rok na to školu opustil a opět se vydal na cesty, tentokráte po Maďarsku a Švédsku. V roce 1950 se oženil s Ernou Holubovou. V roce 1977 se stal členem Svazu českých výtvarných umělců. Zemřel náhle 28. května 1987 v Praze.
Ve své tvorbě se věnoval jak figurálním motivům tak reliéfním dílům, a i když okrajově, věnoval se též kresbě. Od 50. let se v keramické tvorbě zaměřil též na „užité umění“. Jeho práci nejvíce ovlivnilo dílo italského expresivního keramika Salvatora Fancella (1916–1941), absolventa uměleckoprůmyslové školy v Monze. Kutálek čerpal pro svá díla především náměty z české i řecké mytologie, pověstí a pohádek. Jeho dílo je charakteristické neobvyklou hravostí, nevšední poezií a je obdařeno zvláštním pohádkovým kouzlem. Všechny jeho smyšlené postavičky plivníků dostaly od svého autora do vínku i krásně poetická česká jména – např. Líbezník, Pustorálek, Fišpajtl, Hostipas, Pišpartéz, Živenka či Houbovníček. Svojí hravou, poetickou keramikou se nesmazatelně zapsal nejen do dětských duší ale i do historie české umělecké keramiky.
Zemřel roku 1987 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Čestné uznání v soutěži k 15. výročí osvobození ČSR (1960), III. cena v soutěži Haškovy Lipnice (1960), diplom Mezinárodní výstavy keramiky v Praze (1962), diplom salónu Juvisy v Paříži (1964), státní vyznamenání Za vynikající práci (1967)