V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Jaromír Jirsa. Od jeho vzniku až po jeho vývoj v průběhu času prozkoumáme všechny relevantní aspekty Jaromír Jirsa. Budeme analyzovat jeho dopad na společnost, jeho relevanci dnes a možné budoucí perspektivy. Kromě toho prozkoumáme různé přístupy a názory odborníků na Jaromír Jirsa, abychom nabídli široký a úplný přehled tohoto velmi relevantního tématu. Prostřednictvím tohoto článku se ponoříme na cestu objevování a porozumění Jaromír Jirsa, abychom plně pochopili jeho význam dnes i pro budoucí generace.
JUDr. Jaromír Jirsa | |
---|---|
Soudce Ústavního soudu ČR | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 7. října 2015 | |
5. prezident Soudcovské unie ČR | |
Ve funkci: 23. listopadu 2002 – 22. listopadu 2008 | |
Předchůdce | Libor Vávra |
Nástupce | Tomáš Lichovník |
Narození | 5. května 1966 (57 let) Praha Československo |
Choť | ženatý |
Děti | dvě děti |
Alma mater | Univerzita Karlova v Praze |
Profese | soudce |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jaromír Jirsa (* 5. května 1966 Praha) je český soudce. V letech 2002–2008 byl prezidentem Soudcovské unie České republiky. Působil jako místopředseda pro obchodní úsek Městského soudu v Praze a na podzim roku 2015 se stal soudcem Ústavního soudu České republiky. Zabývá se zejména civilním procesním právem.
Jaromír Jirsa nejdříve vystudoval Gymnázium Nad Štolou a poté nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde promoval v roce 1989. Doktorem práv se stal v roce 2005.
Do justice nastoupil v lednu roku 1990 jako justiční čekatel na Obvodním soudu pro Prahu 8 a na tomto soudu vykonal celou svou čekatelskou praxi. Po složení justičních zkoušek byl v roce 1992 jmenován soudcem a v lednu roku 1993 byl přidělen k Obvodnímu soudu pro Prahu 8, kde působil až do roku 1999. Zabýval se především spory restitučními, rodinnými a bytovými a v neposlední řadě spory o náhradu škody na zdraví. V letech 1999 až 2007 pracoval na Obvodním soudu pro Prahu 1, kde vykonával funkci místopředsedy soudu. V roce 2007 přešel k Městskému soudu v Praze a na pracovišti Slezská byl od roku 2008 do roku 2015 jeho místopředsedou.
V roce 2002 byl jmenován prezidentem Soudcovské unie ČR a tuto funkci zastával až do roku 2008. Je trvalým členem expertních komisí při Ministerstvu spravedlnosti pro civilní proces a v roce 2010 se stal jejím předsedou.
V roce 2015 přijal nabídku prezidenta Miloše Zemana na pozici soudce Ústavního soudu ČR, prezident jej na funkci ústavního soudce oficiálně navrhl Senátu PČR dne 7. srpna 2015 a ten 23. září se jmenováním vyslovil souhlas. Jmenován pak byl 7. října.
Jaromír Jirsa je ženatý a má dvě děti.
Jaromír Jirsa je zastáncem názoru, že při rozhodování soudních sporů by se měl soudce řídit především tzv. selským rozumem. Dlouhodobě odmítá tzv. soudcovský formalismus a upřednostňuje přirozený a materiální přístup k právu.
Soudní spory vyřizuje rychle a je příznivcem smírných řešení; během přípravného jednání se mu smírem podaří ukončit asi polovinu věcí pod heslem „normální je nesoudit se“. Prosazuje například zveřejňování rozsudků v plném neanonymizovaném znění na internetu. Důsledně se ve své rozhodovací praxi řídil zásadou rozhodnutí při jediném jednání. Soudní rozhodnutí nejsou pode něj určeny pro právníky, ale především pro účastníky řízení a laiky.
Soudce Jirsa se dlouhodobě věnuje publikační, lektorské, přednáškové a pedagogické činnosti zejména v oboru procesního civilního práva a to především pro Justiční akademii, Českou advokátní komoru, Exekutorskou komoru ČR, Jednotu českých právníků, Soudcovskou unii, Unii podnikových právníků a další subjekty. Jaromír Jirsa je pedagogem na katedře práva Vysoké školy manažerské informatiky, ekonomiky a práva.
Je členem redakční rady časopisu Soudce a právnického portálu Právní prostor. Pravidelně publikuje zejména v časopisech Soudce, Právní rozhledy, Bulletin advokacie, Zpravodaj Jednoty českých právníků nebo Právní rádce.
Kromě publikování článků ve výše zmíněných časopisech je také autorem/spoluautorem řady odborných publikací, mezi které patří:
Byl hlavním vedoucím autorského týmu a hlavním autorem učebnice k celému „novému občanskému zákoníku“ a občanskému soudnímu řádu (pro Justiční akademii). Byl také vedoucím autorského kolektivu a hlavním autorem pětidílného soudcovského komentáře k občanskému soudnímu řádu: Občanské soudní řízení (soudcovský komentář), Havlíček Brain Team, Praha, 2014.
V roce 2010 mu byla udělena Jednotou českých právníků bronzová medaile Antonína Randy za přednáškovou a publikační činnost v oboru civilního procesního práva.