V tomto článku plně prozkoumáme fascinující svět Jindřich Langner a jeho dopad na moderní společnost. Od svého vzniku až po současný vývoj budeme analyzovat, jak Jindřich Langner ovlivnil a proměnil různé aspekty našeho každodenního života. Kromě toho prozkoumáme různé perspektivy a názory, které existují kolem Jindřich Langner, a také jeho možné důsledky pro budoucnost. V průběhu tohoto psaní se vydáme na cestu objevování a úvah o Jindřich Langner s cílem lépe porozumět jeho významu v dnešním světě.
J.M. can. Jindřich Langner | |
---|---|
osobní arciděkan čestný kanovník litoměřické kapituly | |
Jindřich Langner | |
Církev | římskokatolická |
Znak | |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 10. července 1898 |
Osobní údaje | |
Datum narození | 1. října 1870 |
Místo narození | Pecka, Rakousko-Uhersko |
Datum úmrtí | 29. prosince 1956 (ve věku 86 let) |
Místo úmrtí | Domoušice, Československo |
Povolání | římskokatolický duchovní |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jindřich Langner (1. října 1870 Pecka – 29. prosince 1956 Domoušice) byl český katolický vlastenecký kněz, čestný kanovník litoměřické kapituly do roku 1956.
Pocházel z podkrkonoší z Pecky v okrese Jičín, kde se narodil v roce 1870. Absolvoval gymnázium v Jičíně a poté zde dva roky vyučoval. Ke kněžštví studoval v litoměřickém bohosloveckém semináři. Po vysvěcení na kněze 10. července 1898 působil jako kaplan v Šumburku. V prvních letech 20. století byl ustanoven do Liberce jako duchovní správce pro věřící české národnosti. Severní Čechy prožívaly v této době národnostní neklid mezi českým a německým mluvícím obyvatelstvem. V Liberci působil i za I. světové války. Jeho činnost byla charitativní a křesťansko-sociální. Náboženství vyučoval v českém jazyce, čímž v tehdy převážně německy mluvícím Liberci, velmi popuzoval.
Po vzniku Československa, pro napětí způsobené jeho nesmlouvavým českým vlasteneckým postojem, byl přeložen do farnosti Raná v lounském okrese. Stal se vikářem lounského vikariátu, kde působil do začátku německé okupace. Národnostní nenávistí ze strany německého obyvatelstva byl opět donucen k odchodu, a v roce 1939 byl ustanoven farářem v Domoušicích, kde dožil. Povahou byl skromný, srdečný a laskavý s příkladným vlasteneckým uvědoměním. Za svou věrnou službu byl jmenován osobním arciděkanem, konzistorním radou v Litoměřicích a čestným kanovníkem litoměřické kapituly.