Josef Šmaha
V dnešním článku se ponoříme do fascinujícího světa Josef Šmaha. Od jeho počátků až po jeho dopad na dnešní společnost prozkoumáme všechny aspekty tohoto relevantního tématu. Josef Šmaha je již dlouhou dobu předmětem debat a studií a v tomto článku se pokusíme osvětlit jeho význam a vliv v různých oblastech. Od svých neznámých aspektů až po praktické aplikace je Josef Šmaha nepochybně tématem, které nenechává nikoho lhostejným. Připravte se tedy na hloubkovou a obohacující analýzu Josef Šmaha.
| Josef Šmaha | |
|---|---|
 | |
| Narození | 2. srpna 1848 Praha-Karlín  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 11. května 1915 (ve věku 66 let) Pohled u Havlíčkova Brodu  Rakousko-Uhersko |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Šmaha (2. srpna 1848, Praha-Karlín – 11. května 1915, Pohled u Havlíčkova Brodu) byl český herec, režisér, dramatik, divadelní ředitel a pedagog.
Život
Absolvoval nižší reálku v Pardubicích a krátce byl zaměstnán jako železniční praktikant. Zprvu získával zkušenosti u kočovných společností, především u F. Čížka (1864 až 1866). Posléze i u Švandovy společnosti, kde působil od roku 1867 až do roku 1874 a patřil zde k čelným a všestranným hercům (např. Franz Moor v Schillerových Loupežnících, král Lear v Shakespearovi, operní a operetní role). Krátce pak působil jako režisér i herec v plzeňském divadle. V témže roce (1874) začal vystupovat v Prozatímním divadle, setrval zde do roku 1878 (odešel pro neshody s ředitelstvím divadla). Pohostinně pak vystupoval na nejrůznějších scénách, mj. také v Celovci a v Záhřebu. Pak se vrátil ke Švandově společnosti, kde působil jako režisér i jako herec. V roce 1883 se vrátil do Prahy, získal angažmá ve znovuotevřeném Národním divadle. Při svém prvním vystoupení zde ztvárnil roli Richarda III. ve stejnojmenné Shakespearově hře. V roce 1884 se na téže scéně začal věnovat režii a brzy se stal jedním z nejlepších českých režisérů. Režíroval mimo jiné některé Smetanovy opery, prvně inscenoval u nás Verdiho Othella a Čajkovského Evžena Oněgina. Uváděl úspěšně česká realistická dramata a veselohry (L. Stroupežnický, A. Jirásek, aj.), hry J. K. Tyla, H. Ibsena, G. Hauptmanna, E. Rostanda a dalších.
Často vystupoval pohostinsky u mimopražských souborů a v roce 1893 podnikl turné po USA, kde vystupoval s Ludvíkovou společností a českými krajanskými ochotnickými soubory. Pohostinsky také režíroval v roce 1893 v Berlíně a v letech 1894, 1898 a 1905 hostoval v Záhřebu. Zde se stal v roce 1898 čestným členem Královského zemského národního divadla.
V období 1892–1894 vyučoval herectví na Dramatické škole ND a v letech 1902–1904 vedl soukromou hereckou školu pro mladé operní umělce. Studovali však u něj i činoherní herci, např. Bedřich Karen.
V roce 1905 odešel do Bulharska, kde se podílel na organizování bulharského národního divadla v Sofii, jehož byl v letech 1906–1909 i prvním ředitelem. Vytvořil řadu různorodých rolí, včetně operetních (Pluto v Offenbachově operetě Orfeus v podsvětí), např. roli Vojnara v Jiráskově hře Vojnarka, krále Leara ve stejnojmenné Shakrespearově hře, Jaga v Othellovi, Juana v Lope de Vegově hře Sedlák svým pánem, Valenty v Tylově hře Paličova dcera. Všechny tak různorodé postavy byly v jeho podání životné a kvalitní. V Bulharsku založil v Sofii také divadelní školu.
Po návratu z Bulharska žil v Táboře a příležitostně pohostinsky vystupoval s profesionálními i ochotnickými divadelními soubory. Napsal také několik vlastních dramat a fejetonů.
Jeho manželkou byla herečka Terezie Šmahová, rozená Veselská.
Ocenění
Citát
| „ | Vůdčí režisér českého realismu Josef Šmaha změnil zkoušky v jakousi tvůrčí dílnu, v níž se hledala řešení, odpovídající i životní pravdě, i působící divadelně účinně. Pro jeho režijní práci byla charakteristická slova „Zpátky! Ještě jednou! Znova!“, která hercům zněla nově, protože se s nimi dříve při zkouškách téměř nesetkávali. | “ |
| — František Černý | ||
Odkazy
Literatura
- František Černý, Hana Kvapilová, Orbis: Praha, 1960, s. 107, 120, 127, 133, 144, 166, 176, 193, 221, 272, 310, 330, 331, 336.
- František Černý, Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta 1978, s. 43–44, 60, 63, 71, 73–74, 76, 82–84, 86–88, 136, 178, 222, 229, 300.
- František Černý, Pozdravy za divadelní rampu, Praha: Divadelní ústav, 1970, s. 20 a 97.
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 15, 18, 42, 73, 186, 220, 253, 254, 320–322, 329, 334, 394, 486, 488, 543.
- heslo Šmaha Josef, český herec. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 1930–1934. ISBN 80-7185-057-8.
- heslo Šmaha Josef, dram. umělec český. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1888–1909. ISBN 80-7185-057-8.
- Kolektiv autorů, Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, s. 493–495.
- Josef Teichman, Postavy českého divadla a hudby, Orbis: Praha, 1941, s. 25, 92–95.
- Jindřich Vodák, Tváře českých herců : Od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967, s. 87–89.
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Žižkov (kostel sv.Rocha).
- ↑ Kolektiv autorů, Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia: Praha, 1988, s. 493.
- ↑ Kolektiv autorů, Česká divadla: Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav: Praha, 2000, s. 73.
- ↑ Národní divadlo. archiv.narodni-divadlo.cz . . Dostupné online.
- ↑ Kolektiv autorů, Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia: Praha, 1988, s. 494.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Šmaha na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Šmaha
- Josef Šmaha v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Josef Šmaha v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Šmaha Josef 1848
- Josef Šmaha v databázi Archivu Národního divadla
