V dnešním světě je Gerhart Hauptmann tématem, které upoutalo pozornost lidí všech věkových kategorií a prostředí. Ať už kvůli svému historickému významu, jeho dopadu na moderní společnost nebo jeho vlivu na populární kulturu, Gerhart Hauptmann je tématem, které nadále vyvolává zájem a diskusi. Při zkoumání různých aspektů Gerhart Hauptmann je důležité pochopit jeho důležitost a dosah v našem každodenním životě. Prostřednictvím tohoto článku se budeme snažit ponořit hlouběji do významu a relevance Gerhart Hauptmann, analyzovat jeho dopad v různých oblastech a nabídnout komplexní pohled na toto fascinující téma.
Cena Franze Grillparzera (1896) Cena Franze Grillparzera (1899) Cena Franze Grillparzera (1905) Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1911) Nobelova cena za literaturu (1912) … více na Wikidatech
Manžel(ka)
Marie Thienemann Hauptmann (1885–1904) Margarete Hauptmannová (od 1904)
Ve svém díle byl zpočátku ovlivněn naturalismem (například slavné dramaPřed východem slunce s drastickými scénami, které vyvolaly skandál, nebo Forman Henčl, v němž je hrdina dohnán ženou k sebevraždě), ale později se v něm objevují i prvky symbolismu a novoromantismu (dramaHanička, kde se realita mísí se snem, nebo pohádkováhraPotopený zvon). Jeho dramata i prózy se vyznačují dokonalým vystižením povah vystupujících postav v nejpodrobnějších odstínech. Roku 1912 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu„… zejména za jeho bohatou, mnohostrannou, vynikající tvůrčí činnost v oblasti dramatického umění“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).
Ve svých nejlepších dílech (vytvořených především před první světovou válkou) ztvárňoval Hauptmann s velkým citem sociální problematiku své doby, leckdy v historických kulisách. V jeho dílech se mísí soucit s bídou a bojová kritika současné společnosti se zachycením prvků života do té doby často tabuizovaných (rozklad maloměšťáckých rodin, náboženské a sociální problémy, bídu proletariátu, prušáctví a byrokratismus). Tento citlivý přístup k otevřeným otázkám jednotlivce, národa i lidstva se však v poválečné době změnil, protože Hauptmann nedokázal vinou své pasivity uhájit své dřívější humanistické postoje.
Po nástupu Adolfa Hitlera k moci roku 1933 v Německu zůstal a stáhl se částečně do ústraní. Nacistický režim ho sice nijak zvlášť v lásce neměl, ale protože potřeboval reprezentativního spisovatele starší generace, žijícího klasika, povoloval nové inscenace mnohých jeho divadelních her. Hauptmann se některých představení dokonce zúčastňoval v čestné lóži společně s představiteli Třetí říše (např. s Hermannem Göringem). Jeho drama Tkalci z roku 1892 líčící útisk a stávku krkonošských tkalců ve čtyřicátých letech 20. století se ovšem hrát nesmělo. Kuriózní je, že během druhé světové války chtěli nacistéTkalce přece jen uvést, ale s novým, optimistickým koncem, zhruba v tom smyslu, že se oněm tkalcům v hitlerovském státě dobře vede. Gerhart Hauptmann ale tento záměr odmítl. Koncem války pak Hauptmann v únoru roku 1945 zažil spojenecké bombardování Drážďan, při kterém bylo město téměř zničeno. Po skončení druhé světové války dožíval ve svém domě v tehdejším podkrkonošské vesnici Agnetendorf (dnes Jagniatków). Jelikož se Agnetendorf stal včetně téměř celého Dolního Slezska součástí Polska, bylo i Hauptmannovi samotnému oznámeno, že se musí s ostatními Němci vystěhovat. K tomu však nedošlo, protože náhle vážně onemocněl a následně ve svém domě roku 1946 zemřel. Jeho druhá manželka Margarete se po jeho smrti přestěhovala do Bavorska, kde zemřela o 11 let později.
Dílo
Divadelní hry
Vor Sonnenaufgang (1889, Před východem slunce), Hauptmannova dramatická prvotina zobrazující morální úpadek současné rodiny na příkladu tragického konfliktu starce, držitele rodinné moci, se zbytkem své rodiny, která uhlazeností společenských forem a předstíranou účastí na starcově životě sleduje jenom vlastní hmotný prospěch. Již touto hrou si autor založil svou reputaci vrcholného představitele německéhonaturalismu.
Das Friedensfest (1890, Slavnost smíření), rodinná katastrofa ve třech jednáních, krajně naturalistická práce, spíše fysiologické než psychologické povahy.
Einsame Menschen (1891, Osamělé duše), drama o pěti jednáních,
Kollege Crampton (1892, Kolega Crampton), drama umělce hynoucího opilstvím,
Der Biberpelz (1893, Bobří kožich), zlodějská komedie ve čtyřech dějstvích, satirický obraz německého měšťáctví projevující se zejména v takové správě věcí obecních, která chce dobré chránit a špatné trestat a ve skutečnosti dobré trestá a špatné chrání.
Die Atriden (Atreovci), autorova antickátetralogie vyjadřující i jeho určité protiválečné tendence. Skládá se z dramatIphigenie in Delphi (1940, Ifigenie v Delfách), Iphigenie in Aulis (1943, Ifigenie v Aulidě), Agamemnons Tod (1948, Agamemnonova smrt) a Elektra (1948), přičemž poslední dvě hry byly uvedeny posmrtně.
Der Narr in Christo Emanuel Quint (1910, Blázen v Kristu Emanuel Quint), román umístěný do Slezska vypráví o náboženském blouznivci, který se svými stoupenci sní o světě bez bídy a útlaku, a líčí tragikomické příběhy slezského mesiáše a jeho přívrženců ze všech vrstev společnosti, kteří se snaží žít v tehdejším světě podle představ starých křesťanů.
Atlantis (1912), román o německém lékaři, který z lásky k mladičké tanečnici podnikne cestu do Ameriky, přežije s ní a několika jinými ztroskotání velké zámořské lodi. Ve Spojených státech, které se mu záhy zprotiví svou honbou za penězi, prochází těžkou duševní krizí a vrací se do Evropy začít nový život.
Gral-Phantasien (1912–1914, Svatý grál), skládá se z novel Parsival a Lohengrin.
Der Ketzer von Soana (1917, Kacíř ze Soany), novela líčící osud mladého kněze svedeného krásou mladé pasačky.
Phantom (1922, Fantóm), novela v podobě zápisků bývalého trestance, mladého muže, který z lehkomyslnosti dospěl až k účasti na zločinu.
Die Insel der großen Mutter (1924, Ostrov velké matky), román umístěný na rajský ostrov v Tichém oceánu, líčící utopický život ve státě žen.
Die Hochzeit auf Buchenhorst (1927–1931, Svatba v Buchenhorstu), novela.