V tomto článku prozkoumáme Josef Rumler a jeho dopad na moderní společnost. Josef Rumler je téma, které v posledních letech upoutalo pozornost akademiků, odborníků i laické veřejnosti. Jeho význam sahá od politických a ekonomických aspektů až po sociální a kulturní otázky. Kromě toho Josef Rumler vyvolal debatu a kontroverzi mezi různými zájmovými skupinami, což z něj činí téma velkého zájmu pro diskusi a analýzu. Prostřednictvím tohoto článku se ponoříme do složitosti Josef Rumler a jeho důsledků s cílem nabídnout ucelenou vizi tohoto tématu, které je dnes tak aktuální.
Josef Rumler | |
---|---|
Narození | 20. července 1922 Chlumec nad Cidlinou Československo |
Úmrtí | 1. listopadu 1999 (ve věku 77 let) Praha Česko |
Povolání | spisovatel, esperantista, básník, překladatel, historik a redaktor |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Josef Rumler (20. července 1922 Chlumec nad Cidlinou – 1. listopadu 1999 Praha) byl básník české krajiny a domova, literární kritik, historik, editor a překladatel z polštiny a do esperanta.
Po studiu polonistiky a slavistiky (překlady do češtiny z Sienkiewicze, Struga, Żeromského, Pytlakowského, Dąbrowské), lektoroval u Obchodní akademie a v letech 1952-1974 pracoval jako redaktor vydavatelství Československý spisovatel. Pro vydání připravoval autory jako Michail Isakovskij, Vojtěch Rakous, Karel Hynek Mácha, Jan Čarek, Karel Havlíček Borovský, Rainer Maria Rilke, Jindřich Šimon Baar, Jaroslav Havlíček, mnohé knihy doprovodil předmluvou, doslovem nebo komentářem.
Do esperanta přeložil básně celé řady autorů, jako byli (Petr Bezruč, Ivan Blatný, Otokar Březina, Miroslav Florian, František Halas, Vladimír Holan, Miloš Macourek, Karel Hynek Mácha, Vítězslav Nezval, Jan Pilař, Karel Toman, Jan Skácel, Jiří Wolker, Jiří Žáček), také méně známí básníci (Karel Boušek, Lubomír Brožek, Jaroslav Čejka, Michal Černík, Kamil Mařík, Jaromír Pelc, Josef Peterka, Ivo Šmoldas, Čestmír Vidman, Alois Volkman k.a.). Většina těchto překladů vyšla v esperantském literárním časopise Fonto vydávaném v Brazílii. Do češtiny naopak převedl sbírku Těžké víno (Peza vino) esperantské básnířky Eli Urbanové.