V tomto článku prozkoumáme téma Kenning a jeho význam pro dnešek. Kenning je téma, které upoutalo pozornost jednotlivců všech věkových kategorií a prostředí, což ve společnosti vyvolává rostoucí zájem. V průběhu historie hrál Kenning zásadní roli v různých oblastech, od vědy a techniky po kulturu a umění. V tomto smyslu je nezbytné důkladně analyzovat dopad, který má Kenning na náš každodenní život, stejně jako na vývoj společnosti jako celku. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se tento článek snaží osvětlit různé aspekty související s Kenning a poskytuje komplexní a obohacující pohled na toto téma.
Kenning (islandsky opis; mn. č. kenningar) je ustálené, nejméně dvouslovné (ale také až sedmislovné) spojení podstatných jmen, s metaforickým významem. Tyto zdobné, básnické opisy jsou charakteristické zejména pro poetiku germánského světa, takřka výlučně jeho severozápadní části – proto je také nacházíme hlavně v staroseverské a staroanglické literatuře. Kenningy byly hojně používány především norskými a islandskými skaldy (dvorskými básníky, pěvci), v menší míře i anglosaskými scopy (obdoba skaldů).
V poezii (hlavně epické, ale i lyrické) byly nepostradatelným literárním prvkem, lze se s nimi setkat i v próze (např. Snorriho Edda). Jsou důkazem a důsledkem dříve chápaného magického významu jazyka a ritualizovaného myšlení.
Dvouslovné, základní kenningy patřily na Severu k všeobecným znalostem člověka raného středověku. Bez toho nemohli posluchači vůbec rozumět, o čem vlastně skald či scop zpívá. Složitější, víceslovné kenningy a jejich různé propletence však už často byly novotvary, autorskými licencemi a záleželo na umu a obraznosti pěvce, jak byly vytvořeny. Čím složitější a barvitější opisy, tím vrstevnatější bylo celé vyprávění, tím více podněcovalo fantazii, dávalo poměrně jednoduchým příběhům lesk a hloubku a propojovalo je s příběhy (mýty) jinými.
Lze je rozdělit na 3 základní typy: