V dnešní době je Martin de Porres tématem, které ve společnosti nadále vyvolává zájem. Ať už kvůli své relevanci dnes nebo svému dopadu na historii, Martin de Porres se stal referenčním bodem pro pochopení různých aspektů každodenního života. V tomto článku podrobně prozkoumáme různé dimenze Martin de Porres, od jeho původu až po jeho vliv na současnou společnost. Prostřednictvím hluboké a podrobné analýzy zjistíme, jak Martin de Porres utvářel způsob, jakým interagujeme se světem kolem nás, a jaká je jeho role při utváření naší budoucnosti.
Svatý Martin de Porres, O.P. | |
---|---|
Svatý Martin de Porres | |
řeholník | |
Narození | 9. prosince 1579 Lima, Peru |
Úmrtí | 3. listopadu 1639 Lima, Peru |
Svátek | 3.11. |
Státní občanství | Místokrálovství Peru |
Řád | Řád bratří kazatelů |
Vyznání | katolická církev a římskokatolická církev |
Blahořečen | 29. října 1837, Řehoř XVI. |
Svatořečen | 6. května 1962, Jan XXIII. |
Uctíván církvemi | Římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
Atributy | koště, pes |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Svatý Martin de Porres, zvaný též Martin od lásky, (9. prosinec 1579 Lima (Peru) – 3. listopadu 1639 tamtéž) byl peruánský mulat, řeholník a světec.
Narodil se jako nemanželský syn španělského šlechtice Dona Juana de Porres (původem z Burgosu) a jeho černošské otrokyně Anny Velásquez, po které zdědil barvu pleti, stejně jako jeho mladší sestra Juana (narozená roku 1581). Otec jim daroval svobodu, ale odmítl se o ně starat. Děti byly odkázány jen na svou matku, která se živila jako pradlena, vyrostly v bídě. Martin absolvoval jen dvě třídy obecné školy. Asi roku 1586 se začal učit lazebníkem a ranhojičem. Podle tehdejšího zákona míšenci nesměli vstupovat do řeholních řádů. Martin navštěvoval bratrstvo svatého růžence a ve věku 15 let roku 1595 směl vstoupit do dominikánského kláštera v Limě pouze jako laický bratr. Asi roku 1601 založil při klášteře sirotčinec a dětský špitál. Pečoval o děti bezprizorné, nemocné, postižené morem a chudé, bez ohledu na jejich rasu či barvu pleti. Žil přísně asketicky, byl vegetarián. Proslul zázračnými schopnostmi léčitelství, levitace a bilokace. Do konce života trpěl pocitem sociálního vyloučení a méněcennosti. Zřídil i útulek pro psy a kočky. Při ošetřování nemocných se nakazil a zemřel na tyfus.
Martin de Porres je pohřebn v chrámu řádu dominikánů Santa Rosa v Limě. Blahořečil jej papež Řehoř XVI. v roce 1837 jako prvního jihoamerického mulata v římsko-katolickém světě. Papež Jan XXIII. jej v roce 1962 kanonizoval. Katolická církev, anglikánská církev i luteráni slaví jeho svátek 3. listopadu. Je pohřben v dominikánském chrámu Santo Domingo v Limě, kde je jeho hrob střediskem kultu.
Oltáře zasvěcené sv. Martinovi de Porres mají dominikánské kostely po celém světě, např. chrám Santa Maria sopra Minerva v Římě, kostely v nebo v Ipswichi. Socha sv. Martina je od roku 2004 také u pražských dominikánů v kostele sv. Jiljí.
Martin de Porres je patronem sociální spravedlnosti, rasové harmonie, patronem města Lima, peruánského námořnictva, vietnamské diecéze Diloxi, obyvatel povodí Mississippi, patronem léčitelů, kadeřníků a lazebníků, charitních a sociálních zařízení (například v Pavii), výherců loterie, i útulků pro domácí zvířata.
Bývá zobrazován jako mladý Afričan černé pleti a řeholní bratr, v bílém řádovém oděvu dominikána s černým škapulířem, s růžencem u pasu, s křížem v ruce, někdy se řetězy a důtkami flagelanta, s koštětem, obklopen dětmi či domácími zvířaty (psem, kočkou, myší, žeroucími společně z jedné misky), v epických scénách často asistuje v nemocničním pokoji.