V dnešním článku se ponoříme do fascinujícího světa Přírodovědné muzeum ve Vídni. Od jeho počátků až po jeho význam dnes se ponoříme na cestu, která nám umožní pochopit důležitost Přírodovědné muzeum ve Vídni v různých oblastech. Prozkoumáme jeho dopady na společnost, jeho vliv na populární kulturu a jeho význam v historii. Prostřednictvím podrobné analýzy zjistíme, jak Přírodovědné muzeum ve Vídni formoval náš svět a je i dnes předmětem zájmu a debat. Připravte se na úplné ponoření do vesmíru Přírodovědné muzeum ve Vídni a všech jeho aspektů.
Přírodovědné muzeum ve Vídni | |
---|---|
Panoramatický snímek muzea | |
Údaje o muzeu | |
Stát | Rakousko |
Založeno | 1889 |
Kód památky | 13766 |
Zeměpisné souřadnice | 48°12′18,76″ s. š., 16°21′35,44″ v. d. |
Webové stránky | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Přírodovědecké muzeum ve Vídni (německy Naturhistorisches Museum in Wien, zkratka NHMW) patří mezi největší a nejvýznamnější světová muzea a jde o největší muzeum v Rakousku.
Muzeum bylo vybudováno (podle projektu Gottfrieda Sempera a Karla von Hasenauera) jako stánek pro uložení, uchování a prezentaci obrovských sbírek dosud shromážděných v C.-k. dvorním kabinetu přírodnin. Otevřeno bylo 10. srpna roku 1889.
Asi v roce 1750 koupil císař František I. Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie, v té době největší sbírku přírodnin od Florenťana Johanna von Baillou (1679–1758). Jádro sbírky tvořilo cca 30 000 předmětů, mezi tím schránky vzácných plžů, lastury, koráli stejně jako cenné drahé kameny a minerály. Již tehdy byla sbírka uspořádána podle vědeckých kritérií.
Časem nabyla sbírka takového rozsahu, že prostory vyčleněné v Hofburgu přestaly dostačovat.
Když bylo v roce 1857 zbořeno době neodpovídající opevnění města, již se záměrem na jeho místě vybudovat okružní třídu (Wiener Ringstraße), byl zde naplánován i muzejní areál – budovy dvou velkých muzeí, Uměleckohistorického a Přírodovědeckého, oddělených parkem. Obě budovy byly postaveny podle projektu Gottfrieda Sempera a Karla von Hasenauera. Stavební práce byly zahájeny v roce 1871 a 10. srpna roku 1889 císař František Josef I. obě muzea slavnostně otevřel.
V období holokaustu byly sbírky muzea zmnoženy předměty pocházejícími z arizovaného židovského majetku. Dodnes jsou ve sbírkách exponáty, jež byly původně v držení židovským majitelů; navrácení dědicům a pozůstalým v restitučních řízeních probíhá od konce 90. let minulého století.
V roce 1996 byl uzavřen tzv. Rassensaal, diskutabilní antropologická expozice.
Od června roku 2003 je ředitelem Univ. Prof. Dr. Bernd Lötsch. V prosinci 2009 byl generálním ředitelem jmenován Univ. Prof. Dr. Christian Köberl, který do úřadu nastoupil 1. července 2010.
V dozorčí radě jsou: Univ. Prof. Ddr. Roland Albert, Mag. Christa Bock, Mag. Christian Cap, Manfred Christ, Gerhard Ellert, Monika Gabriel, Ing. Walter Hamp, MR DI Michael Hladik a Mag. Dr. Angela Julcher.
Střed budovy tvoří 60 m vysoká kupole, jež nese sochu řeckého boha Hélia, na schodišti pak jsou umístěny sochy proslulých vědců. Fasáda a štuková výzdoba interiéru mají znázornit vývoj světa, stejně jako více než 100 olejomaleb slavných malířů s motivy ze světa vědy.
Vedoucí: Robert Seemann Cca 150 000 evidovaných předmětů, zhruba 15 % z nich vystaveno.
Pozoruhodná je sbírka meteoritů, zahrnující zlomky četných historicky i vědecky významných meteoritů. Ve sbírce je např. největší ze cca 300 stonařovských meteoritů (6 kg), které 22.5.1808 spadly u obce Stonařov (německy Stannern) blízko Jihlavy. Tato sbírka je nejen jedna z největších svého druhu na světě, ale i nejstarší - byla "založena" v roce 1778. Kurátorem sbírky je Dr. Franz Brandstätter.
V sále č. IV mineralogického oddělení se nachází další pozoruhodnost muzea, lze zde najít kytici z drahých kamenů, kterou měla nechat zhotovit v polovině 18. století císařovna Marie Terezie pro svého milovaného manžela Františka Štěpána. Kytice sestává z 2 100 diamantů a 761 dalších drahokamů a polodrahokamů, jež vytvářejí 61 květů a 12 rozličných živočichů. Listy jsou z původně zeleného hedvábí, které již ovšem silně vybledlo.
Vedoucí: Mathias Harzhauser
V sále č. VII je prezentováno převážně období prvohor. K vrcholu prezentace náleží např. rekonstrukce lesa z období karbonu s věrnými replikami a modely zvířat, nebo diorama skaliska z období siluru.
V sále ještěrů se nacházejí tři kostry velkých dinosaurů (přestože dinosauři mezi ještěry ve skutečnosti nepatřili): teropod rodu Allosaurus, sauropod rodu Diplodocus a ornitopod rodu Iguanodon, vedle nich pak řada dalších menších exponátů.
Sál č. IX je věnován především kenozoiku, spojeného především s vyhynutím dinosaurů a jiných plazů, jejichž kostry jsou zde vystaveny vedle dalších fosilií, a to i z okolí Vídně.
V muzeu jsou k vidění četné rekonstrukce koster zvířat, jež žily v poslední době ledové, např. mamut, šavlozubý tygr nebo medvěd jeskynní a řada dalších, jež jsou vystaveny na chodbách zvýšeného přízemí muzea.
Vedoucí: Ernst Vitek
Vedoucí: Ernst Mikschi
Oddělení je jedním z největších a nejvýznamnějších sbírek obratlovců na světě.
Vedoucí: Martin Lödl
Vedoucí: Helmut Sattmann
Vedoucí: Maria Teschler-Nicola
Vedoucí: Anton Kern
Sbírky jsou tvořeny předměty z následujících období:
Vzhledem k tomu, že muzeum soustřeďovalo sbírky z celé rakousko-uherské monarchie, jsou ve zdejších depozitářích uloženy nálezové fondy i z prostoru českých zemí. Mezi nimi nejvýznamnější je nálezový soubor z halštatského období z výzkumu Jindřicha Wankla v jeskyni Býčí skála u Adamova nebo část keltského Duchcovského pokladu.
Vedoucí: Rudolf Pavuza
Vedoucí: Claudia Roson
Vedoucí: Christa Riedl-Dorn
Archiv je rozdělen na pět oddělení s více než milionem předmětů:
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Naturhistorisches Museum Wien na německé Wikipedii.