V dnešním světě je Pavel Čotek téma, které vyvolává velký zájem a debaty. Od svých počátků až do současnosti byl Pavel Čotek předmětem studia a úvah odborníků v různých oblastech. Její dopad na společnost, ekonomiku, kulturu a dokonce i politiku byl v průběhu času významný. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Pavel Čotek, analyzujeme jeho relevanci v současném kontextu a jeho možný vliv v budoucnu. Kromě toho prozkoumáme různé perspektivy a názory, které existují kolem Pavel Čotek, s cílem nabídnout širokou a kompletní vizi na toto téma.
Pavel Čotek | |
---|---|
Pavel Čotek v 60. letech 20. století | |
Narození | 12. března 1922 Fryšava pod Žákovou horou, Morava Československo |
Úmrtí | 20. července 2005 (ve věku 83 let) Olomouc Česko |
Alma mater | Janáčkova akademie múzických umění |
Povolání | hudební skladatel, pedagog, sbormistr, učitel a kritik |
Ocenění | Vyznamenání Za vynikající práci (1982) |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pavel Čotek (12. března 1922 Fryšava pod Žákovou horou – 20. července 2005 Olomouc) byl český hudební skladatel, kritik a pedagog.
Od dětství se učil hře na housle. V době studia na gymnáziu hrál v různých amatérských orchestrech. Po maturitě studoval na Pražské konzervatoři pedagogiku u Vojtěcha Bořivoje Aima, Bohumila Liebicha a Antonína Modra. Skladbu studoval nejprve soukromě Otakara Šína a Jaroslava Řídkého, později na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně, kde byl žákem Ctirada Kohoutka. Studium kompozice na JAMU dokončil v roce 1965.
Byl učitelem hudby ve Slaném, v Poličce, Litomyšli a v Chocni. V té době byla jeho skladatelská činnost silně ovlivněna tehdejší politickou realitou. Jako dirigent a sbormistr různých mládežnických souborů získal i dobová ocenění jako Kulturní pionýr I. stupně nebo Odznak práce Československého svazu mládeže v oboru hudební skladby.
Od roku 1960 působil na katedře hudební vědy a výchovy Univerzity Palackého v Olomouci. Nejprve vyučoval hře na klavír a později i hudební teorii. V roce 1991 byl jmenován docentem na katedře hudební vědy, kde setrval až do odchodu do důchodu v roce 2002. Externě vyučoval také na konzervatoři v Ostravě. Významně se podílel na organizaci hudebního života v Olomouci. Byl spolutvůrcem Podzimního festivalu duchovní hudby, předsedou programové rady festivalu dětských pěveckých sborů Svátky písní Olomouc, psal odborné i popularizační články a hudební kritiky. Byl členem a funkcionářem Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, pracoval jako člen komisí ústředních orgánů Svazu skladatelů v Ostravě i v Praze a po dvě období byl členem celostátního výboru Českého hudebního fondu v Praze;
Skladatelsky prošel vývojem od budovatelských začátků ve stylu socialistického realismu k hlavnímu proudu světové hudby 20. století. Vždy si však zachoval dostatečnou míru srozumitelnosti.
Největších úspěchů dosáhl svou tvorbou v 70. a 80. letech. Tehdy zkomponoval okolo osmdesáti skladeb, které byly úspěšně uváděny i nás i v zahraničí. Získal řadu ocenění, mimo jiné Cenu Svazu českých skladatelů a koncertních umělců za sborový cyklus Všemi hlasy (1975) a výroční cenu za rok 1977 za sborovou tvorbu. Byl nositelem státního vyznamenání Za vynikající práci (1982), Zlaté medaile Univerzity Palackého (1987) a Ceny města Olomouc.