V dnešním článku budeme dále prozkoumávat Pavel Ludikar, téma, které je již dlouhou dobu předmětem zájmu a debat. Pavel Ludikar je téma, které pokrývá širokou škálu aspektů, od jeho historických počátků až po jeho význam v současné společnosti. V průběhu let vzbudil Pavel Ludikar zájem profesionálů, akademiků i nadšenců, což vedlo k četným debatám a výzkumům na toto téma. V tomto článku budeme analyzovat různé aspekty Pavel Ludikar, zkoumat jeho dopad, důsledky a vývoj v čase. Kromě toho také prozkoumáme různé perspektivy a názory, které existují kolem Pavel Ludikar, s cílem poskytnout globální a kompletní vizi na toto téma. Připravte se na vstup do fascinujícího světa Pavel Ludikar!
Pavel Ludikar | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 3. březen 1882 Praha, Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 20. únor 1970 Vídeň, Rakousko |
Žánry | opera |
Povolání | zpěvák |
Nástroje | hlas |
Hlasový obor | basbaryton, bas |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pavel Ludikar, vl. jménem Pavel Vyskočil, (3. března 1882, Praha – 20. února 1970, Vídeň) byl český pěvec – basista., hudební skladatel, příležitostný dirigent a publicista.
Narodil se v rodině kapelníka Národního divadla a profesora na varhanické škole Augustina Vyskočila (1852–1902) a matky, altistky Františky Ludikarové - Vyskočilové (1857—1927)
Zpěv studoval nejdříve u své matky, poté v letech 1903–1904 na pražské konzervatoři u profesorky Leontiny z Dötscherů, v roce 1905 se zdokonaloval u slavného francouzského barytonisty Jeana Lassala.
Po absolutoriu vystupoval v Národním divadle v Praze, dále ve Dvorní opeře v Drážďanech, Lidové opeře ve Vídni, v Itálii v Teatro alla Scala, kde zpíval a režíroval v roce 1912 a v Buenos Aires. Vrchol jeho kariéry byl v letech 1926–1932, kdy působil v Metropolitní opeře v New Yorku.
Pavel Ludikar měl vřelý vztah k Vamberku, který byl rodným městem obou jeho rodičů a kam často rád zajížděl.
Ludikar byl neobyčejně hudebně všestrannou osobností. Byl vysoce ceněn jak na operních jevištích, kde mistrně ztvárnil basové i barytonové postavy v operách Richarda Wagnera, Scarpiu (Giacomo Puccini: Tosca), Mozarta (Figarova svatba), Mefista (Charles Gounod: Faust), Kecala (Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta), Borise Godunova (Modest Petrovič Musorgskij: Boris Godunov) aj. Richard Strauss mu v roce 1911 svěřil roli Ochse v italské premiéře Růžového kavalíra.
Na koncertních pódiích přednášel národní písně (písňové cykly v 7 jazycích), byl i úspěšným pedagogem v letech 1941–1943 v Praze, profesorem salcburského Mozartea 1944–1973, ředitelem Opernschule ve Štýrském Hradci. V roce 1949 byl jmenován profesorem vídeňské hudební akademie.
V závěru kariéry se věnoval také publicistice a profesi skladatele. Zhudebnil dvě desítky básní, například R.M. Rilkeho nebo Heinricha Heineho. Skládal také čtvrttónovou hudbu.
Ludikarův průrazný a přesto sametový basbaryton měl krásnou barvu a neobyčejný rozsah od nejhlubších tónů basso-profonda až barytonovému g1.
V letech 1926–1932 působil v Metropolitní opeře. Poprvé zde vystoupil jako Timur v Pucciniho Turandot, naposledy jako Coppélius v Offenbachových Hoffmannových povídkách.
Ztvárnil zde role: