Propinační právo

V současnosti je Propinační právo tématem, které upoutalo pozornost velkého množství lidí po celém světě. Svým významem v dnešní společnosti se Propinační právo stal bodem zájmu pro ty, kteří chtějí lépe porozumět jeho dopadu na každodenní život. Ať už na osobní, profesní, politické nebo kulturní úrovni, Propinační právo dokázal vygenerovat velké množství názorů a debat o své důležitosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Propinační právo, od jeho původu až po jeho možné důsledky v budoucnu. Prostřednictvím hluboké a promyšlené analýzy se pokusíme osvětlit toto dnes tak složité a aktuální téma.

Propinační právo (jus educilli), neboli výčepní právo, bývalo výhradní právo (královský regál) „v jistém určitém okršlku pivo vařiti a kořalku páliti i oboje prodávati.“ Spojeno s ním bylo i oprávnění vybírat poplatky za dovoz cizího piva a jiných alkoholických nápojů. Šlo tedy o monopol prodeje, naopak odlišnými od něj byly tzv. nápojové závazky vyplývající z donucovacích práv (jura bannaria), které někoho nutily odebírat pivo, víno či lihové nápoje od určitého subjektu, např. jen z panského výčepu.

V českých zemích šlo především o výčepní právo k pivu, které jako zvláštní výsadu získávala od panovníka nejdříve královská města, později i šlechta. Mezi šlechtou a městy ale vznikl o výkon tohoto práva spor, který byl urovnán až Svatováclavskou smlouvou roku 1517, ta ustanovila, že toto právo patří všem třem stavům (pánům, rytířům i královským městům) a že na území královských měst bude zachován jejich monopol. Ve městech bylo pivo vařeno především po jednotlivých domech, pivovary byly zakládány ve větší míře až šlechtou od 16. století, a bylo vařeno buď společně, nebo je vařil jeden měšťan po druhém. Tento druhý způsob byl však zakázán dekretem z roku 1786, protože „měšťané většinou jeden u druhého se svými rodinami a domácími lidmi pili a tím svých živností zanedbávali.“

Monopol propinačního práva byl narušen až roku 1848, kdy už mohl za finanční náhradu zřídit pivovar kdokoli a definitivně byl zrušen zemskými zákony k roku 1869. Opět ale za náhradu skládanou do zemské pokladny, např. v Čechách šlo o 5 000 zlatých za zřízení pivovaru, z které byl financován tzv. propinační fond, jež poté sloužil k náhradám ztrát dosavadních držitelů monopolu propinačního práva. I poté se však výčepní právo jako monopol udrželo ještě nějakou dobu např. v Haliči, na Bukovině nebo v ruském Polsku.

Reference

  1. ↑ a b Propinační právo. In Ottův slovník naučný. Praha, J. Otto, 1903, svazek 20, s. 772–774.
  2. ↑ Císařský patent č. 1180/1848 ř. z.
  3. ↑ Stenoprotokol o zasedání Sněmu království Českého, 24. září 1868
  4. ↑ Zákon Sněmu království Českého č. 55/1869 z. z., zákon Sněmu markrabství Moravského č. 23/1869 z. z. a zákon Sněmu vévodství Slezského č. 18/1869 z. z.

Externí odkazy

Enciclo
Wikious
Sapientia
Scientia
Boobota
Anandapedia
Sagapedia
Wikithot