V tomto článku se do hloubky podíváme na téma První nádvoří Pražského hradu a jeho vliv na různé aspekty našeho každodenního života. Od svého dopadu na ekonomiku až po roli ve společnosti je První nádvoří Pražského hradu tématem, které vzbuzuje zájem odborníků i nadšenců. Během několika následujících řádků budeme analyzovat různé aspekty První nádvoří Pražského hradu a pokusíme se osvětlit některé neznámé kolem tohoto jevu. Kromě toho prozkoumáme, jak se První nádvoří Pražského hradu vyvíjel v průběhu času a jaký byl jeho dopad na populární kulturu. Bezpochyby jde o fascinující téma, které si zaslouží naši pozornost a zamyšlení.
| |||
---|---|---|---|
Umístění | |||
Stát | Česko | ||
Město | Praha | ||
Městská část | Praha 1 | ||
Čtvrť | Hradčany | ||
Poloha | 50°5′23,28″ s. š., 14°23′54,6″ v. d. | ||
Další údaje | |||
Kód ulice | 482536 | ||
multimediální obsah na Commons | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
První nádvoří Pražského hradu je jedno ze čtyř nádvoří na Pražském hradě. Má podobu čestného dvora a tvoří slavnostní západní vstup z Hradčanského náměstí do Hradu.
Vstupuje se tzv. "Bránou Titánů" (často mylně "Gigantů") v rokokové mříži se sousoším Souboj Titánů na pilířích a pokračuje raně barokní Matyášovou bránou směrem na II. nádvoří. Budovy okolo nádvoří pocházejí z období přestavby Pražského hradu za Marie Terezie.
Nádvoří představuje nejen hlavní vstupní prostranství pro četné turisty a návštěvníky hradu, ale také prostor pro ceremoniální uvítání oficiálních státních návštěv a hostů prezidenta České republiky za účasti Hradní stráže. Ta také zajišťuje nepřetržitou čestnou stráž před vstupem na nádvoří, tvořenou dvojicí vojáků.
Známé jsou fotografie nádvoří z přijímání nezvané návštěvy Adolfa Hitlera.
Prostor dnešního Prvního nádvoří byl na západě od dnešního Hradčanského náměstí původně oddělen roklí. V raném středověku, snad kolem poloviny 9. století, bylo zřejmě osídlení hradčanské ostrožny rozšířeno až k této rokli. Odpovídá tomu i o něco pozdější umístění prvního kostela v západní části areálu.
Po prvním, valovém opevnění hradiště za Spytihněva I. (895-915) se plocha I. nádvoří stává součástí západního předhradí. Rokle posilovala obrannou funkci opevnění. Přestavbou hradiště na kamenný hrad, zahájenou Soběslavem I. v roce 1135, pokračuje pokles významu západního předhradí, které se ocitá mimo obvod kamenných hradeb. Za Přemysla Otakara II., před rokem 1278, je předhradí přeměněno na mohutný systém opevnění s dvěma novými vyzděnými hradními příkopy. V pozdně gotické době byla na jihu doplněna dělostřelecká bašta.
Ve stavebně bouřlivé době Rudolfínské vzniká nádvoří, značně odlišné od toho dnešního. Jedinou dochovanou viditelnou stavbou je Matyášova brána. Za ní vlevo byl dům nejvyššího komořího, vpravo slavnostní schodiště do nově vybudovaného císařského paláce. Na západní straně byly od severu: hradní zbrojnice, vstup s můstkem přes příkop (rokli), dům šacmistra (správce sbírek) a bašta.
Dnešní podobu získalo nádvoří v letech 1759-1769 tereziánskou úpravou architekta Nicolò Pacassiho. Nádvoří bylo obklopeno nově vybudovaným trojkřídlým traktem a na západě uzavřeno ozdobnou mříží. Po vzniku republiky plánoval Josip Plečnik „habsburskou“ Matyášovu bránu uzavřít a hlavní trasy vést průjezdy vpravo do centrálních prostor Hradu a severně na IV. nádvoří ke Španělskému sálu. Došlo však jen k úpravám v okolních budovách a vybudování nové dlažby a vlajkových stožárů.