Rezistivita

Dnes je Rezistivita tématem, které ve společnosti vyvolává velký zájem a debatu. Po léta je Rezistivita předmětem studia, analýzy a úvah odborníků a vědců v různých oblastech. Jeho význam se odráží v mnoha studiích, konferencích a publikacích, které se snaží pochopit jeho dopad a rozsah v různých kontextech. Rezistivita je téma, které překračuje hranice a zasahuje lidi různého věku, pohlaví, kultur a národností a vytváří obohacující dialog, který nám umožňuje porozumět mu z různých úhlů pohledu. V tomto článku se ponoříme do světa Rezistivita a prozkoumáme jeho původ, vývoj a důsledky v dnešní společnosti. Prostřednictvím rozhovorů, analýz a svědectví dáme hlas těm, kteří byli ovlivněni Rezistivita, a ponoříme se do jeho globálních důsledků.

Rezistivita (též měrný elektrický odpor nebo také specifický elektrický odpor) je fyzikální veličina charakterizující lokální (diferenciální) vodivostní či odporové vlastnosti látek vedoucích elektrický proud. Jde o materiálovou konstantu. Rezistivita je převrácená hodnota konduktivity (měrné vodivosti). Čím větší je rezistivita, tím menší je lokální vodivost dané látky a tím větší je lokální elektrický odpor.

Rezistivita látek závisí na teplotě. U kovových vodičů s teplotou roste, u polovodičů klesá.

Definice, značení a jednotky

Rezistivita je číselně rovna velikosti elektrického odporu homogenního vodiče s jednotkovým obsahem kolmého průřezu na jednotku délky.

ρ (doporučena normou) nebo ζ
ohm metr, značka Ω·m
  • Technická jednotka: ohm milimetr čtvereční / metr, Ω·(mm)2·m−1, uváděná jako mikroohmmetr, μΩ·m
1 Ω·(mm)2·m−1 = 10−6 Ω·m2·m−1 = 10−6 Ω·m = 1 μΩ·m

Základní vztahy

Měrný odpor homogenního vodiče stálého průřezu lze určit ze vztahu

,

kde R je odpor vodiče, S je obsah kolmého průřezu a l je délka vodiče.

Vztah ke konduktivitě

,

kde σ je konduktivita.

Z něj plyne diferenciální definiční vztah (pro izotropní látky):

kde j je hustota elektrického proudu, E intenzita elektrického pole.

Závislost na teplotě

Podrobnější informace naleznete v článku Teplota#Vodivostní charakteristiky.

Kovy

Závislost rezistivity na teplotě lze v technicky běžném rozsahu teplot přibližně vyjádřit lineární závislostí:

,

kde ρ0 je počáteční rezistivita, Δt je rozdíl teplot a α je teplotní součinitel elektrického odporu.

U některých látek při poklesu teploty do blízkosti absolutní nuly rezistivita prudce klesá k nulové hodnotě, nastává supravodivost.


Polovodiče

Rezistivita polovodičů klesá s teplotou přibližně podle exponenciální závislosti:

Použití

Měrný odpor lze použít pro výpočet odporu R vodiče z látky o rezistivitě ρ, délky l a obsahu průřezu S.

Používá se také pro výpočet charakteristické hloubky vniku δ proudu do vodiče protékaného střídavým proudem o frekvenci f (vizte článek Skin efekt), kde ρ je rezistivita, je permitivita a μ je permeabilita materiálu:

  • pro nižší frekvence
    ;
  • pro vyšší frekvence (nebo špatné vodiče), kdy
    .

Příklady hodnot

Hodnoty rezistivity (při teplotě 20 °C). Údaje v různých tabulkách se mohou mírně lišit - záleží na konkrétním zpracování měřeného vzorku materiálu.

Látka Složení ρ (při 20 °C)
Stříbro Ag 17
Měď Cu 18
Zlato Au 23,5
Hliník Al 28
Wolfram W 50
Mosaz 50 - 99 % Cu, Zn 75
Železo Fe 98
Platina Pt 110
Cín Sn 115
Tantal Ta 155
Olovo Pb 207
Nikelin 67 % Cu, 30 % Ni, 3 % Mn 400
Konstantan 54 % Cu, 45 % Ni, 1 % Mn 490
Nichrom 78 % Ni, 20 % Cr, 2 % Mn 1080
Uhlík (grafit) C 330 - 1850

Odkazy

Reference

  1. ČSN EN 80000:2008 (Veličiny a jednotky - Část 6: Elektromagnetismus), Český normalizační institut, Praha 2008
  2. MIKULČÁK, Jiří. Matematické, fyzikální a chemické tabulky pro SŠ. Praha: Prometheus, 2010. 206 s. ISBN 978-80-7196-345-5. 

Literatura

Související články

Externí odkazy