Dnes je Rezistivita tématem, které ve společnosti vyvolává velký zájem a debatu. Po léta je Rezistivita předmětem studia, analýzy a úvah odborníků a vědců v různých oblastech. Jeho význam se odráží v mnoha studiích, konferencích a publikacích, které se snaží pochopit jeho dopad a rozsah v různých kontextech. Rezistivita je téma, které překračuje hranice a zasahuje lidi různého věku, pohlaví, kultur a národností a vytváří obohacující dialog, který nám umožňuje porozumět mu z různých úhlů pohledu. V tomto článku se ponoříme do světa Rezistivita a prozkoumáme jeho původ, vývoj a důsledky v dnešní společnosti. Prostřednictvím rozhovorů, analýz a svědectví dáme hlas těm, kteří byli ovlivněni Rezistivita, a ponoříme se do jeho globálních důsledků.
Rezistivita (též měrný elektrický odpor nebo také specifický elektrický odpor) je fyzikální veličina charakterizující lokální (diferenciální) vodivostní či odporové vlastnosti látek vedoucích elektrický proud. Jde o materiálovou konstantu. Rezistivita je převrácená hodnota konduktivity (měrné vodivosti). Čím větší je rezistivita, tím menší je lokální vodivost dané látky a tím větší je lokální elektrický odpor.
Rezistivita látek závisí na teplotě. U kovových vodičů s teplotou roste, u polovodičů klesá.
Rezistivita je číselně rovna velikosti elektrického odporu homogenního vodiče s jednotkovým obsahem kolmého průřezu na jednotku délky.
Měrný odpor homogenního vodiče stálého průřezu lze určit ze vztahu
kde R je odpor vodiče, S je obsah kolmého průřezu a l je délka vodiče.
Vztah ke konduktivitě
kde σ je konduktivita.
Z něj plyne diferenciální definiční vztah (pro izotropní látky):
kde j je hustota elektrického proudu, E intenzita elektrického pole.
Závislost rezistivity na teplotě lze v technicky běžném rozsahu teplot přibližně vyjádřit lineární závislostí:
kde ρ0 je počáteční rezistivita, Δt je rozdíl teplot a α je teplotní součinitel elektrického odporu.
U některých látek při poklesu teploty do blízkosti absolutní nuly rezistivita prudce klesá k nulové hodnotě, nastává supravodivost.
Rezistivita polovodičů klesá s teplotou přibližně podle exponenciální závislosti:
Měrný odpor lze použít pro výpočet odporu R vodiče z látky o rezistivitě ρ, délky l a obsahu průřezu S.
Používá se také pro výpočet charakteristické hloubky vniku δ proudu do vodiče protékaného střídavým proudem o frekvenci f (vizte článek Skin efekt), kde ρ je rezistivita, je permitivita a μ je permeabilita materiálu:
Hodnoty rezistivity (při teplotě 20 °C). Údaje v různých tabulkách se mohou mírně lišit - záleží na konkrétním zpracování měřeného vzorku materiálu.
Látka | Složení | ρ (při 20 °C) |
---|---|---|
Stříbro | Ag | 17 |
Měď | Cu | 18 |
Zlato | Au | 23,5 |
Hliník | Al | 28 |
Wolfram | W | 50 |
Mosaz | 50 - 99 % Cu, Zn | 75 |
Železo | Fe | 98 |
Platina | Pt | 110 |
Cín | Sn | 115 |
Tantal | Ta | 155 |
Olovo | Pb | 207 |
Nikelin | 67 % Cu, 30 % Ni, 3 % Mn | 400 |
Konstantan | 54 % Cu, 45 % Ni, 1 % Mn | 490 |
Nichrom | 78 % Ni, 20 % Cr, 2 % Mn | 1080 |
Uhlík (grafit) | C | 330 - 1850 |