V dnešním světě je Soluňská fronta téma, které ve společnosti vyvolává velký zájem a debatu. Soluňská fronta po léta přitahoval pozornost lidí všech věkových kategorií, pohlaví, sociálních tříd a národností díky své relevanci a složitosti. Jak čas plyne, Soluňská fronta je i nadále aktuální téma, které vzbuzuje protichůdné názory a probouzí v lidech emoce. Ať už kvůli svému dopadu na každodenní život, historickému významu nebo vlivu na budoucnost, Soluňská fronta se stal bodem společného zájmu, který nás motivuje k zamyšlení a hledání odpovědí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a perspektivy související s Soluňská fronta s cílem přispět k pochopení a analýze tohoto zajímavého a významného tématu.
Soluňská fronta | |||
---|---|---|---|
konflikt: První světová válka | |||
Britští vojáci na soluňské frontě, kolem roku 1917 | |||
Trvání | 21. října 1915 – 30. září 1918 | ||
Místo | Makedonie | ||
Výsledek | Vítězství dohody, uzavřeno příměří s Bulharskem | ||
Strany | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Soluňská či Makedonská fronta je termín, kterým se označuje oblast bojů na Balkáně během první světové války. Vznikla na podzim 1915 snahou Dohody pomoci Srbskému království v boji proti spojeným silám Německého císařství, Rakousko-Uherska a Bulharského carství. Posily Srbsku přišly příliš pozdě a v nedostatečném množství, takže nedokázaly pádu Srbska a jeho obsazení Ústředními mocnostmi zabránit. Navíc byla přítomnost dohodových jednotek komplikována politickou krizí v Řecku (v této době zde probíhal takzvaný národní rozkol). Později se podařilo dohodovým vojskům stabilizovat frontu od pobřeží Jaderského moře v Albánii až po řeku Strumu tekoucí částmi Řecka a Bulharska. Již před vyřešením národního rozkolu se přidali k dohodovým vojskům i Řekové.
Armády si po většinu času podél fronty podržely stejné postavení, a to až do září 1918, kdy začala spojenecká ofenzíva vedoucí ke kapitulaci Bulharska a osvobození Srbska. Na začátku tohoto měsíce totiž dostala vojska na Soluňské frontě rozkaz zahájit ofenzivu na území držené nepřítelem. Hlavní úder ve směru na Kozjak, Sokol a Dobro Polje začal 15. září. S mohutnou francouzskou pomocí byla brzy poražena bulharská armáda a německá vojska se dala na útěk. V rozhodujícím střetu u města Demir Kapija na jihu severní Makedonie pak byla rakousko-německá armáda poražena a postup srbských vojsk na sever překonával pochodové tempo. Další významný střet, ve kterém Němci a Rakušané opět prohráli, byla bitva u Niše. Na konci října dosáhla srbská vojska spolu s francouzskými Bělehradu.
Vzhledem k tomu, že se dohodová (srbská) vojska tím pádem nacházela na samé hranici Rakousko-Uherska a samotná monarchie byla v rozkladu (Československo vyhlásilo nezávislost 28. října 1918, Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů dne 1. listopadu 1918), zažádali uherští představitelé v poslední možné chvíli o příměří. Dne 10. listopadu, deset dní po osvobození Bělehradu se totiž ještě francouzská armáda připravovala na překročení Dunaje a výpad do dolních Uher.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Macedonian front na anglické Wikipedii.