Dnes je Uraninit tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí ve společnosti. Jeho dopad sahá od osobní až po globální úroveň, ovlivňuje rozhodování, trendy a názory. Uraninit vzbudil zájem výzkumníků, akademiků, odborníků i široké veřejnosti, kteří se snaží porozumět jeho důsledkům, příčinám a možným řešením. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Uraninit, analyzujeme jeho důležitost, vývoj a debaty, které v současnosti vyvolává.
Uraninit | |
---|---|
Uraninit, Chestnut Flats Mine, Spruce Pine, Severní Karolína, USA | |
Obecné | |
Kategorie | Minerál |
Chemický vzorec | UO2 |
Identifikace | |
Barva | černá |
Vzhled krystalu | krychle, oktaedry, dodekaedry |
Soustava | krychlová |
Tvrdost | 5–6 |
Lesk | mastný |
Štěpnost | dobrá |
Vryp | hnědý, šedý, zelený |
Hustota | 10,6 g ⋅ cm−3 |
Rozpustnost | HNO3, H2SO4, méně v HCl |
Ostatní | silně radioaktivní |
Uraninit (starší český název smolinec), chemický vzorec UO2 (oxid uraničitý), je krychlový minerál nazvaný podle prvku uranu.
Vzácné krystaly ve tvaru krychle či oktaedru, nebo dodekaedru, které mohou být až 11 cm velké. Většinou celistvý, někdy v žilkách a povlacích, nebo v zrnitých agregátech. Vyskytuje se i v podobě málo soudržných zemitých černých agregátů (tzv. uranová čerň).
Těžba v hlubinných dolech (žilní ložiska).
Uraninit je nejdůležitější rudou uranu a radia. Dříve používaný k výrobě uranových barev, jako zdroj radia na léčebné preparáty. Nyní má uplatnění v energetice jako zdroj náplní palivových článků do jaderných elektráren, ve vojenství do jaderných hlavic, a tzv. ochuzený uran pak jako protitankové střelivo.
Další využití má v lékařství, biologii, metalurgii a v jiných oborech.
V rudě jáchymovského smolince objevili roku 1898 Pierre a Marie Curieovi prvek radium. Také helium bylo poprvé izolováno ze smolince, ačkoliv jeho existence v heliosféře byla prokázána již dříve spektroskopicky.
Často se vyskytující minerál.