V tomto článku prozkoumáme dopad Václav Vilém Trnobranský na různé aspekty moderní společnosti. Od svého vystoupení na veřejné scéně vyvolal Václav Vilém Trnobranský velký zájem a debatu mezi odborníky i občany. Jeho vliv se rozšířil do různých oblastí, od politiky a ekonomiky až po kulturu a zábavu. V následujících řádcích podrobně rozebereme, jak Václav Vilém Trnobranský změnil způsob, jakým žijeme, přemýšlíme a jak se k sobě navzájem vztahujeme.
Václav Vilém Trnobranský | |
---|---|
Václav V. Trnobranský | |
Narození | 3. listopadu 1819 Rosice u Chrasti Rakouské císařství |
Úmrtí | 27. března 1883 (ve věku 63 let) Opočno Rakousko-Uhersko |
Povolání | spisovatel a básník |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Václav Vilém Trnobranský (3. listopadu 1819, Rosice u Chrasti – 27. března 1883, Opočno) byl český obrozenecký básník a spisovatel. Ve čtyřicátých až šedesátých letech 19. století publikoval v časopisech množství populárních básní, deklamovánek a povídek, zpravidla humorných nebo satirických, v prostém lidovém jazyce. Používal i pseudonym Jan Městecký. Jeho básně se hojně přednášely na veřejných zábavách (besedách). Sebrané spisy vyšly v 80. letech zásluhou jeho syna Karla.
Narodil se 3. listopadu 1819 v Rosicích na Chrudimsku v rodině panského cihláře. Roku 1830 se s rodiči přestěhoval do Heřmanova Městce (odtud pochází jeho pozdější pseudonym Městecký). Studoval na gymnáziu v Německém Brodě, kde se seznámil s Karlem Havlíčkem. Roku 1839 odjel do Prahy, kde vystudoval filosofii, a po jejím absolvování vstoupil na přání rodičů do bohosloveckého semináře v Hradci Králové. Kněžské povolání ho ale nelákalo, seminář brzy opustil, odjel do Brna a po návratu domů o Vánocích 1843 začal pracovat jako úředník.
Jeho první zaměstnání bylo v patrimoniálním úřadě[p 1] v Hrochově Týnci, kde získal titul soudního aktuára.[p 2] Na podzim 1849 přešel ve stejné funkci do vyvazovací komise,[p 3] kde postoupil do hodnosti komisaře.[p 4] Slibná úřednická kariéra ale brzy skončila. Roku 1850 byl přeložen do Kutné Hory, kde obnovil kontakty s Karlem Havlíčkem. V době Bachova absolutismu to vyvolalo nepřízeň nadřízených a po ukončení činnosti vyvazovacích komisí byl ze státní služby propuštěn.
Roku 1852 se oženil, přestěhoval se za manželkou do Ratboře a přijal tam místo revizora účtů. Pak odjel do Uherska, kde nejprve pracoval na panství ve Stupavě, později na pozemkových úřadech. Po návratu do Čech působil od roku 1860 jako kancelista[p 5] v Kolíně, odkud přesídlil do Strakonic a Kostelce nad Orlicí. Jeho posledním působištěm se stalo Opočno, kde od roku 1876 do konce života zastával funkci listovního[p 6] u okresního soudu. Žil v tzv. Sokolském domě. Zde také 27. března 1883 zemřel.
Trnobranský byl ve 40. až 60. letech známý jako autor básní a povídek, které publikoval v časopisech a sbornících. Velmi oblíbené byly jeho deklamovánky, básně vhodné k recitaci, které se přednášely na lidových zábavách (besedách). Vyznačovaly se humorem a satirou, byly psány prostým stylem, často se dotýkaly aktuálních témat.
K prací uveřejněným v té době patří např.:
V 50. letech používal pseudonym Městecký, aby svou literární tvorbou zbytečně nedráždil proněmecké nadřízené.
Roku 1867 se zúčastnil soutěže o nejlepší humoristickou deklamaci, kterou vypsal časopis Humoristické listy. Získal dvě ocenění — první místo za Vypsání cen, třetí za vážnou báseň Žebrák.
Některé z jeho básní byly zhudebněny, např. Na mlatě a Výpomoc (skladatel: Josef Paukner). Napsal také slova pro Smetanovu sborovou píseň Rolnická.
Ve 40. a 50. byl oceňovaný jednak jako novelista, jednak jako autor deklamací pro lidové besedy, které v té době nahrazovaly divadlo. Byl srovnáván s Františkem Jaromírem Rubešem. Fakt, že během života nevydával svoje díla knižně, jeho pobyt mimo hlavní centra i velká skromnost ale vedly k tomu, že ke konci života upadl do zapomnění.
Zájem o Trnobranského se obnovil v letech 1883-86, kdy jeho syn Karel Trnobranský vydal vlastním nákladem sebrané spisy. František Bačkovský při té příležitosti připomněl jeho příspěvek k oživení české kultury ve 40. letech; smyslem pro zdravý, prostý humor promlouval z duše svých čtenářů. Kdyby býval své sebrané spisy vydal o deset nebo dvacet let dříve, mohl být podle Bačkovského řazen k předním obrozeneckým básníkům.